Město Kašperské Hory se může pochlubit několika kostely. Ale ten jeden, stojící stranou vlastního města, si zachoval až do současné doby původní gotický ráz i svéráznou výzdobu. Jedná se o kostel zasvěcený sv.

Mikuláši, který v Kašperských Horách stával dřív, než byl zbudován známý hrad Kašperk. Není proto divu, že svým umístěním téměř dva kilometry od centra, spolu s přilehlým hřbitovem, působí i dnes poněkud tajemně.

Bohaté město, pyšnící se tehdy dobýváním zlata, si takový okázalý svatostánek mohlo dovolit. I dnes udivují jeho fresky nebo malovaný dřevěný strop. Ale prý je i místem se zdrojem energetických sil.

Například podle známého psychotronika Pavla Kozáka jsou Kašperská Hory situovány podle zvláštní energetické geometrie. Tvoří ji přes dvacet nejrůznějších energetických míst, kterými jsou kostely, kapličky či křížky v okolí.

Nejsilnější zdroj energie pak má být právě kostel sv. Mikuláše.

ZÁHADA NOČNÍ MŠE MRTVÝCH

Kostel byl duchovním centrem především zdejších horníků a také se k němu váže nejvíce legend. Například jedna vypráví o omylu staré ženy, která v domnění, že už je časné ráno, v noci vstala a spěchala na mši.

Vše se zdálo normální, slyšela hrát varhany a lidé zpívali. Usedla do lavice, ale po chvíli ustrnula. Viděla u oltáře cizího faráře. A když se rozhlédla kolem, spatřila cizí lidi v dávných oblecích, kteří na ni nenávistně hledí.

Ale ještě více se zděsila, když mezi nimi spatřila i své dávno zemřelé příbuzné. Naštěstí k ní přišla i zemřelá kmotřenka, která jí pošeptala, aby odešla pozpátku z kostela a zahodila u brány svůj plášť. Když poslechla, zachránila si tím život.

Ráno našli lidé její plášť roztrhaný na cáry. Cáry byly poházené po hrobech. Tak by to bylo dopadlo i s ní.

MINISTRANT A MRTVÝ KNĚZ

Ale také je znám příběh mladého tovaryše. Ten se kdysi přišel odpoledne pomodlit do kostela, ale po chvíli v jeho tichu usnul. Probudil ho až hlas zvonu. Venku již byla tma, ale oltář byl osvícen.

V celém kostele byl sám pouze s farářem v rouchu, kterému neměl kdo ministrovat. A tak se obrátil na mladého tovaryše, zda by mu pomohl odsloužit mši. Mladík souhlasil a vypomohl, jak jen uměl nejlépe. Nic mu zatím nepřipadalo divné.

Ale náhle při omývání rukou si všiml, že ruce faráře jsou ruce kostlivce, stejně jako jeho celá postava. Mladík prý svým činem pomohl osvobodit duši faráře, který na tuto možnost čekal celých sto let po své smrti.

Tížilo jej totiž prokletí, že za života bral peníze i za ty mše, které neodsloužil.

Samozřejmě to nejsou jediné legendy, které se k tomuto tajemnému kostelu váží. A je skutečností, že i dnes jeho návštěva evokuje atmosféru dávných časů.