Objev penicilinu se oficiálně datuje do roku 1928, ale 4000 let starý egyptský papyrus hovoří o léčivé houbě od stojatých vod, jejíž popis a využití se nápadně podobá plísni, které dnes vděčíme za antibiotika.
Skotský lékař Alexander Fleming (1881– 1955) pracuje ve francouzské polní laboratoři a usilovně se snaží najít lék proti bakteriálním infekcím, kterým podléhají vojáci 1. světové války.
Marně. Nevzdává se a ve výzkumu pokračuje také v dalších letech. V roce 1928 si bere dovolenou a utíká od svých potíží. Když se po měsíci vrací zpět, vítá ho laboratoř pokrytá plísní.
Při úklidu si pak náhodou všimne, že pokusné kolonie bakterií stafylokoků v Petriho miskách plíseň spolehlivě zahubila. Vkládá ji tedy pod mikroskop a zjišťuje, že pochází z rodu Penicillium.
Takto spatřil světlo světa jeden z nejdůležitějších lékařských objevů. Nebo to bylo jinak? Za objevení účinných antibiotik, která úspěšně léčí ještě dnes, dostává Fleming v roce 1945 Nobelovu cenu. Patří však ocenění skutečně jemu? Dávné záznamy hovoří v jeho neprospěch.
PODIVNÝ NÁLEZ
Britský egyptolog George Smith (1840–1876) v údolí Nilu během jedné ze svých expedic nalézá papyrus, který nese vysoce zarážející informace. Většina z nich se týká překvapivých znalostí léčebných prostředků.
Papyrus pochází z 11. dynastie, jež se datuje do období v letech 2137–1994 př. n. l. Je tedy minimálně 4000 let starý. Detailně však popisuje účinné postupy při léčbě různých chorob a poranění.
V jedné kapitole je například doporučováno na otevřenou ránu přikládat čerstvé maso a med, máslo nebo chléb.
To vše by se dalo označit za dávné babské rady, dokud nepřijde kapitola o podivné houbě či snad plísni, kterou Egypťané z faraonských dob zřejmě dobře znali. Mohlo se jednat o základ slavného penicilinu?
LÉK ZE STOJATÝCH VOD
Papyrus se zmiňuje o plísni, jíž se báječně daří u stojatých vod. Taková plíseň se předepisuje k ošetřování různých poranění, otevřených a hnisajících ran, zkrátka všude tam, kde hrozí vznik infekce.
Popis a využití tajemného léku napovídá, že lékaři už před tisícovkami let znali antibiotické účinky penicilinu! I v tomto případě lze namítnout, že se celá léčebná metoda zakládá na dlouhodobém pozorování.
Takové tvrzení však v případě penicilinu narazí na nejednu překážku. Schopnost plísně zabíjet škodlivé mikroorganismy nelze spatřit pouhým okem. Jak Egypťané mohli disponovat vědomostmi, které se moderní vědě podařilo odhalit až s použitím mikroskopu?
Možná bychom odpovědi mohli hledat u prastarého boha vědění Thovta, který podle legendy sestoupil před dávnými časy z nebes na „lotosovém květu“ a předal své vědění staroegyptským kněžím.
Někteří badatelé spatřují v nositeli moudrosti příslušníka vyspělé mimozemské civilizace. Je takové vysvětlení správné?