Prsty se křečovitě zatínají do sypké půdy, ústa lapají po vzduchu. Ještě jeden mohutný výpad proti temnotě a hlava vojáka se vynoří z hromadného hrobu. Vyděšený prožitou hrůzou se plazí soumrakem tam, kde tuší lidská stavení. Místo a čas? Obec Rosice na Chrudimsku, L.P. 1813.
Hromadný hrob
Nedaleko obce Rosice se nachází pietně označený hromadný hrob možná až tisícovky obětí napoleonských válek.
Jedná se o vojáky všech zúčastněných stran konfliktu, kteří zemřeli ve vojenském lazaretu v prostorách rosického zámku v roce 1813. Ve většině případů je však neusmrtila zranění utrpěná v boji, ale epidemie tyfu a cholery.
Z důvodů obav, aby jejich mrtvá těla nebyla dalším zdrojem nákazy, byli vojáci pohřbeni za vesnicí uprostřed polí.
Hrob ruských, pruských a francouzských vojáků byl v roce 1911 doplněn kamenným památníkem, jehož pořízení bylo zaplaceno prostřednictvím závěti místního starosty Josefa Dočkala.
Pietní místo se nachází v remízku nedaleko bývalé okresní silnice z Rosic přes Dobrkov do Luže.
Pátrání francouzské ambasády
Jeden z francouzských vojáků v roce 1813 byl však pohřben živý.
Podařilo se mu z masového hrobu uniknout a doplazit se do blízkého Dobrkova, kde v tamní komunitě ještě dlouhá léta žil, aniž by se vrátil do Francie .Zdá se to být jen legenda, kdyby ovšem nebylo enormního zájmu francouzské ambasády v 80. letech minulého století.
Ta dokonce do Rosic a Dobrkova vyslala početnou delegaci, aby pátrala po stopách tohoto ztraceného Napoleonova vojáka, který doslova vstal z hrobu. Bližší informace o jeho osudu se však získat nepodařilo.