O kultuře a životě starých Keltů máme dnes poměrně dost informací. Přesto se občas objeví něco, co výrazně změní náš pohled na dějiny tohoto etnika.

O takový objev se v listopadu loňského roku postarali francouzští archeologové, kterým se tak podařilo potvrdit jednu z dosud opovrhovaných teorií o zvycích keltských kmenů.

Ačkoli máme z keltské doby dochováno mnoho hmotných památek, s písemnými je to přesně naopak. Sami Keltové po sobě totiž nezanechali žádné psané texty. Veškeré informace proto musíme čerpat pouze z pera antických autorů.

Problém ale je, že Římané s Kelty často válčili a jejich informace tak mohou být tendenčně zabarvené. Historikové se dodnes přou o míře pravdivosti římských písemných pramenů, které hovoří o keltské kultuře.

Tým francouzských výzkumníků, který od roku 2003 až do roku 2013 prováděl průzkum archeologické lokality v jihofrancouzském Le Cailar, oznámil v loňském roce zajímavý objev. Archeologové v uvedeném místě zkoumali pozůstatky keltského oppida z doby železné.

Mimo jiné tu objevili mnoho úlomků asi 50 lidských lebek z 3. stol. př. n. l., u nichž následná chemická analýza prokázala přítomnost pryskyřice včetně speciálních molekul, které se vyskytují pouze při zahřátí pryskyřice na vysokou teplotu.

A právě římští autoři o Keltech tvrdili, že uřezávají hlavy poražených nepřátel, balzamují je a zavěšují je svým koním kolem krku nebo si je vystavují v domech jako trofeje.

Toto tvrzení bylo až dosud považováno jen za římskou propagandu, kterou se Římané snažili vylíčit Kelty jako ohavné barbary bez špetky civilizovanosti.

Nález lebek obalených v pryskyřici však tyto teorie ukazuje ve zcela jiném světle a dává nám tušit, že Římané měli nejspíše pravdu.