Vysoce vyspělá aztécká kultura v Jižní Americe si libuje v lidských obětech, které si prý žádají sami bohové. Nejčastějšími oběťmi tam jsou váleční zajatci a otroci.
Zvláště k zajatcům se zde chovají ohleduplně, neboť jejich prostřednictvím mohou Aztékové důstojně oslavit své vítězství. Obvykle jim kněží zaživa vyrvou srdce z hrudi, a mnohdy také uříznou hlavu.
Kolem roku 1487 shromáždí panovníci Ahuitzotl (1486–1502) a Netzahualpilli (1464–1515) po dvouleté válečné výpravě na 20 000 zajatců, které pak jednoho po druhém obětují při zasvěcení nového chrámu v Tenochtitlánu.
Není proto divu, že během mnohahodinového rituálu se kněží občas zhroutí vyčerpáním.
HRŮZNÉ NÁLEZY V KAMPALE
Jaký to všechno mělo smysl? Vedle úlitby bohům toto krvavé obětování budilo děs a porobené národy zdržovalo od rebelií. Rituální obětování lidí je ale bohužel stále aktuální i v současnosti a nemusí jít zrovna o zajištění poslušnosti obyvatel.
Například v Ugandě ve východní Africe jsou v hlavním městě Kampala a jeho okolí stále častěji nacházena dětská tělíčka bez hlavy. Místní obyvatelé jsou si jisti, že je to dílo šamanů. Děti tam údajně mučí a zabíjí, aby je tak obětovali dávným božstvům.
Podle ugandské mytologie rituální zabíjení dětí přináší úspěch a bohatství. A to je za současné ekonomické krize více než aktuální. Podle vyjádření policie se mnozí lidé, kteří ztratí práci, snaží opatřit si bohatství starobylými způsoby.
Dokáží afričtí šamani za smrt dítěte zajistit lidem úspěch a blahobyt? V západním světě by tomu dnes asi uvěřil jen málokdo.
