Ne letadlem, ale strojem času se přesouváme do roku 1972 a ocitáme se ve Spojených státech amerických. Vítejte na palubě letadla Lockheed L-1011 aerolinií Eastern Air Lines.
Majestátní dálkový, širokotrupý třímotorový dopravní letoun je americkou pýchou, tehdy jsou větší už jen Boeing 747 a McDonnell Douglas DC-10. Čeká nás let 401 Eastern Air Lines, který se zapíše do dějin.
Zkušená posádka není záruka
Rok 1972 míří do finále, je 29 prosince. Pasažéři letu 401 Eastern Air Lines nasedají na palubu na letišti JFK v New Yorku a těší se, až se uvidí se svými blízkými v Miami. Osudnému letu velí pětapadesátiletý kapitán Bob Loft.
Zkušený profesionál, „účastníci zájezdu“ se nemusejí ničeho bát. Mohutné letadlo by se mělo odlepit od země ve 21 hodin a 20 minut místního času.
Na palubě jsou kromě Lofta i první důstojník, devětatřicetiletý Albert John Stockhill, letecký inženýr a letecký mechanik Donald Louis Repo, kterému je 51 let, a ještě 10 lidí z obsluhy. Všichni mají za sebou i tisíce hodin zkušeností z letů. Na palubě je i s cestujícími 101 lidí.
Zradí autopilot
První dvě hodiny probíhá cesta bez problémů. Když se ale letoun objevuje nad Floridou, něco se pokazí na předním podvozku. „Kapitáne, nesvítí kontrolka,“ varuje Stockhill Lofta. Zkušený kapitán si toho již všiml, ale přemýšlí, jak reagovat.
Zkouší podvozek vysunout, ale marně. Nejde zcela vytáhnout a tím pádem ani uzamknout, aby mohlo letadlo bezpečně přistát. Posádka tedy musí zrušit přistání a nabírá čas nad Everglades, kde krouží.
Zapíná se autopilot a posádka opravuje poškozené světlo kontrolky. Je ovšem možné, že signalizace nesprávně funguje a podvozek se normálně vysunul. Bohužel při opravách si posádka nakonec nevšimne, že se vypíná autopilot a letadlo začíná ztrácet výšku. Míří střemhlav k zemi.
Smrt v rychlosti 300 km/h
Protože je tma, není ani vidět, že má letoun nějaké potíže. „Řítíme se k zemi!“ zvolá Stockhill, který si uvědomí, co se děje. Na nápravu je pozdě.
Letadlo začíná nabírat rychlost, ve finále se jen hlavní část trupu roztříští na čtyři kusy, když naráží v rychlosti 300 km/h. Přesto 67 pasažérů přežije. První důstojník Stockhill umírá na místě, kapitán Loft i mechanik Repo zemřou při převozu do nemocnice.
Bloudící duch kapitána
Uplyne nějaká doba. Na letišti JFK se chystá k odletu jistý pasažér. „S tímto mužem jsem nyní mluvil,“ řekne žoviálně letušce, když vidí fotografii onoho pána na stěně. Letušce zmrzne úsměv.
„To není možné, to je kapitán Loft, zemřel při letu 401,“ sdělí cestujícímu. Ten si ale trvá na svém, že mu dotyčný člověk vyprávěl technické informace o letadlech.
Nezkušený cestující by si fakta nemohl sám vymyslet, musel mu je říct někdo poučený a jím měl být právě kapitán Loft. V tomto případě tedy duch!
Pilot radši ruší let
I zaměstnanci letiště občas potkají kapitána, také mechanik Don Repo na místo svého bývalého pracoviště zavítá. Po čase však jedna cestující začne panikařit přímo na palubě letadla. Jasně vidí, že na sedadle sedí ošuntělá osoba, na těle má i krev.
Volá na letušku. Záhadná osoba najednou mizí. Podle popisu dojdou všichni k závěru, že černým pasažérem měl být Don Repo! Zjevuje se i kapitán Loft, který prý chodí kolem podvozku a kontroluje, aby se pasažérům už nikdy nestala ona osudná tragédie. V jeden moment je reálný pilot tak vystrašen, že se i zruší let.
