Některé „kauzy“ mají jepičí život v řádu hodin či dnů. Jiné hledají pravdu stovky let. Do druhé skupiny patří i příběh Josefa Ressela a jeho vynálezu lodního šroubu. Kým vlastně byl a jaké národnosti se cítil být? Jak je to s celosvětovým uznáním jeho vynálezu – lodního šroubu?
Lodní šroub byl Rakušan?
Josef Ressel (1793-1857) se narodil do česko-německé rodiny. Působil na řadě míst, která dnes leží na území více států: Vídeň, Terst, Lublaň. V době jeho života ležela všechna tato místa na území rakouské monarchie.
O šíření odkazu slavného vynálezce se tak nyní starají zejména země, jejichž část či celé území patřilo kdysi Habsburkům: Češi, Italové, Slovinci, Rakušané a dokonce i Chorvaté.
Pokud bychom však vyslyšeli samotného Josefa Ressela, museli bychom vzít v potaz jeho jasné prohlášení, že lodní šroub je Rakušanem a takto by měl být i v dějinách vnímán. Národní „rakouský“ přívlastek lodního šroubu i jeho duchovního otce je však nutné vnímat v kontextu první poloviny 19.
století. Kdyby chrudimský rodák tušil, že se mocnářství jednou rozpadne, snad by i raději volil méně nacionalistický přívlastek ve smyslu, že lodní šroub je Habsburk…
Pravdou však je, že například Rakušané si „našeho“ Josefa Ressela, již dávno, s nadsázkou řečeno, adoptovali s prohlášením, že lodní šroub je jeden z důležitých vynálezů, které Rakousko dalo světu. Boj o Josefa Ressela mezi několika evropskými státy trvá. Záleží jen, zda upřednostníte pohled historický či současný.
Více otců lodního šroubu?
V počátcích 19. století byl pro pohon lodí (kromě obligátního větru napínajícího plachty) využíván parní stroj ve spojení s poněkud neohrabanými kolesy. O něco lepšího se už snažil legendární Leonardo da Vinci, když navrhl využít k pohonu lodí vynález antiky, takzvaný Archimédův šroub.
Poprvé byl tento šroub využitý k pohonu ponorky Želva v časech americké války za nezávislost v roce 1775.
To ovšem není hlavní důvod, proč především anglosaský svět Resselovo prvenství vynálezu lodního šroubu jaksi neuznává. Resselovi oponenti tvrdí, že první šroubem vybavený parní člun uvedl v pohyb americký inovátor Stevens už v roce 1802.
Když ovšem mluvíme o celosvětovém uznání vynálezu, máme především na mysli jeho kodifikaci patentem.
Ten opravdu získal Josef Ressel v roce 1827. Platnost patentu však byla omezena 24 měsíci. V dalších letech se k vynálezu lodního šroubu hlásí Francouz Sauvage a Angličan Smith. Čím dále na západ, tím častěji objevíme u jména Josefa Ressela například jen zmínku, že jeho pokusy představily první loď úspěšně poháněnou šroubovitou vrtulí a la Archimedes.
Konspirace a boj o Josefa Ressela i zde pokračují. Nic na tom nezmění fakt, že v roce 1866 přiřkla americká vědecká akademie vynález lodního šroubu právě rodákovi z východočeské Chrudimy.
