Na hradě Rychmburku nedaleko Skutče by zřejmě nikdo z nás bydlet nechtěl. Je zde totiž ústav pro duševně choré. Ani v minulosti se tu ale neměli všichni „jako na zámku“. Odehrál se zde strašlivý zločin?
Dokládá to nález zazděných lidských kostí na tomto východočeském hradě. Lidová slovesnost je spojuje s pověstí o krásné panně z rodu Berků z Dubé.
Ta, ač zaslíbena Bohu jako jeptiška, prý podlehne hříšné touze a oddá se muži (podle některých poddání dokonce svému zpovědníkovi!). Její otec takovou pohanu neunese a poručí dceru zazdít!
Podle jiné verze se prý hříšná jeptiška nechá zazdít sama, před tím ale ještě učiní pořízení ve prospěchu chudého lidu. Na jeho základě je pro chudáky v den Zvěstování panny Marie (tj. 25. března) chystána hostina. Poslední proběhne na počátku 80. let 18. stol.
Před hostinou je prý zpívána žalostná píseň, kterou o svém pádu údajně složila sama šlechtična. Je možné, že má pravdu?
Berkové Rychmburk opravdu nějakou dobu vlastní a několik dam z jejich rodu do kláštera vstoupí. O žádné ale není známo, že by se zpronevěřila klášterním slibům. Navíc takto prohřešivší jeptišku by netrestal její otec, ale církev.
Zato je víc než pravděpodobné, že některá ze zbožných Berkoven, která se rozhodla dožít svůj život v klášteře, mohla učinit pořízení ve prospěch těch nejbědnějších. A co nalezené kosti?
Zazdívat cizoložnice opravdu patří v historických dobách k běžné právní praxi. Stejně tak ale mohou být nalezené ostatky pozůstatkem tzv. „stavební oběti“, prastarého zvyku „vylepšit“ vlastnosti nově budované stavby zazděním živého člověka. Vyberte si sami, které vysvětlení se vám zdá lepší… nebo snad méně horší?
