Historická prvenství jsou obvykle chápána jako symbol lidského pokroku. Z toho důvodu může působit rozpaky přiznání, že prvním umělým objektem ve vesmíru se stala nacistická balistická raketa V-2. Bylo tomu skutečně tak?

Opravdu se do vesmíru jako první „podívala“ raketa, která měla být zázračnou zbraní skomírající hitlerovské třetí říše?

Podle Mezinárodní letecké federace je hranice vesmíru od povrchu Země vzdálena sto kilometrů. Do této hranice bychom správně měli hovořit o nadmořské výšce, po jejím překonání již jde o vzdálenost od Země.

V roce 1942 provedli nacisté první úspěšný test rakety V-2. Startovala z tajného polygonu v Peenemünde a dosáhla výšky přibližně osmdesát pět kilometrů.

Magická Kármánova hranice

Hranice sto kilometrů je dobře zapamatovatelná. Navíc má svoje jméno: Kármánova hranice – podle maďarsko-amerického fyzika Theodora von Kármána (1881-1963).

Pokud akceptujeme uvedenou definici letecké federace, raketa V-2 nebyla prvním umělým objektem ve vesmíru. Je zde však jedno velké „ale“. Jaké?

Po skončení druhé světové války byli do Spojených států amerických přepraveni nejen nacističtí specialisté na vývoj raket – v čele s konstruktérem Wernherem von Braunem, ale i samotné rakety V-2, které padly spojencům do rukou jako válečná kořist.

Rakety V-2 ve Spojených státech

Na americkém území se zrodil projekt Bumper. V roce 1949 se raketa Bumper-WAC vzdálila od povrchu Země na vzdálenost 393 kilometrů. Zde se už bez jakékoli pochybnosti skutečně jednalo o let do vesmíru.

Symboliku pokroku dosaženého demokratickými Spojenými státy však poněkud kalí skutečnost, že raketa Bumper-WAC se de facto skládala ze dvou raket: americké JPL WAC Corporal a německé V-2.

Byla to rovněž raketa V-2, ze které byl pořízen z vesmíru první snímek naší planety. Tato konkrétní raketa byla v roce 1946 odpálena z Nového Mexika a dosáhla výšky 105 kilometrů.