Česká archeologie má velkou tradici a ve světě i docela solidní renomé. Ostatně máme se o co opřít: Historie naší země je dlouhá a poměrně bohatá a zahrnuje i nemálo záhad.

Jedna z nich spatřila světlo světa v roce 1966. Právě tehdy byly v Čelákovicích u Prahy objeveny lidské kostry. Opravdu jde o před staletími pohřbené upíry?

Je teplý červencový den a v Čelákovicích u Prahy je jako obvykle ospalý klid. Na pozemku Františka Zmeka právě dělníci kopají díru pro vodovod, když vtom narazí na něco nečekaného: lidskou kostru. Muži na nic nečekají a volají na příslušné úřady.

Na místo přijíždějí příslušníci SNB a lékař. Ten konstatuje, že jde jednoznačně o práci pro archeology. Rozjíždí se rozsáhlý výzkum vedený archeologem a historikem Jaroslavem Špačkem.

Na rozkopané zahradě dochází k jednomu z největších nálezů za celá desetiletí. Badatelé postupně odkrývají celkem jedenáct zvláštních hrobů se čtrnácti ještě zvláštnějšími těly. Stáří podivného pohřebiště je určeno na 10. až 11. století.

Tím však celý příběh teprve začíná. Při ohledání ostatků je totiž jasné, že v jejich případě rozhodně nešlo o obyčejný pohřeb. Co všechno odhalí Špačkovo bádání?

Posmrtné zásahy

Té lokalitě se říká Mrchovláčky. V dávných dobách tam bývalo mrchoviště určené pro uhynulá zvířata. Kromě nich tam však končili také sebevrazi nebo osoby stižené nějakou infekční chorobou. Nalezení ostatků by tak samo o sobě nebylo ničím zajímavým.

Jenže následný archeologický výzkum přináší pozoruhodné zjištění: Poloha ostatků nasvědčuje spoutaným rukám a některé hlavy jsou pečlivě oddělené od těla.

Kostry navíc leží na boku nebo obličejem dolů, jejich ústa jsou vycpaná pískem, mají useknuté končetiny a jedno tělo je dokonce prokláto kůlem. První, co badatele napadá, je, že se na tomto místě uskutečnila nějaká obzvláště krutá poprava.

Ostatně dávalo by smysl, že byli trestanci odvedeni právě sem. Jenže vzápětí archeologové přichází z informací, která všechny šokuje: Mnohé ze zmíněných zásahů byly provedeny až posmrtně, a to po znovuotevření hrobu. Opravdu se tím středověcí lidé snažili zabránit mrtvým vstát z hrobů?

Ochrana před zlem?

I další informace naznačují, že v Čelákovicích byli pohřbeni upíři či ti, které za upíry tehdejší společnost považovala. V hrobech se totiž našly mimo jiné i stopy po dřevěných kůlech.

V některých ústech byly navíc kromě písku i stopy po zvláštní mazlavé hmotě, což údajně mohla být jakási magická směs používaná opět jako ochrana před zlem. Že šlo o upíry, tvrdí především sám Jaroslav Špaček.

Podle něj jde o jasné důkazy protiupírských zásahů, které lze najít i na jiných místech Čech. Roky plynou a nález z Čelákovic je několikrát podroben kritickému zkoumání.

S velmi zajímavými závěry přichází později antropoložka Miroslava Blajerová, která se pouští do podrobnější analýzy kosterních ostatků. Podle ní rozměry lebek z nalezených hrobů neodpovídají ostatním nálezům z daného období. Jinými slovy – pohřbení lidé vypadali jinak, než bylo v té době obvyklé.

Rekonstrukce tváře čelákovického upíra

Neúplné informace

„Blajerová pokládá otázku, zda existovala krátkolebější slovanská skupina v této oblasti, která svým vzezřením zapříčilnila tyto protivampyrické zásahy na tělech mrtvých.

Dnešní vyznavači vampyrismu věří, že v Čelákovicích skutečně žila zvláštní upíří rasa,“ píše ve své práci o vampyrismu Češka Veronika Klozíková. Další desetiletí však přináší i mnohá zpochybnění dosavadních závěrů.

Řada badatelů upozorňuje, že důkazy o vampyrismu nejsou dostatečně silné a vše v zásadě odpovídá i možnosti, že šlo o popravy zločinců. Ostatně všichni pohřbení byli muži poměrně mladého věku.

Pochybnosti panují i ohledně samotného průzkumu z roku 1966. Současní archeologové si všímají například faktu, že byla odkryta pouze část původního pohřebiště – zbytek byl totiž zničen těžbou písku.

Mohla se právě ve zničené části nacházet odpověď na otázku, zda byli v Čelákovicích opravdu pohřbeni tvorové sající lidskou krev?