Zlatá dvacátá léta se nesla v duchu optimismu, a to především na území Spojených států amerických. Většina obyvatelstva si tedy mohla dovolit žít poměrně na vysoké noze, a to i díky četným investicím do akcií. Jeden pouhý den však vše změnil a odstartoval největší krizi 20. století.

Poté, co v roce 1918 dospěla první světová válka ke svému konci přišlo na řadu opětovné nastartování ekonomiky. Nejlépe se v tomto ohledu dařilo především Spojeným státům, které nebyly oproti Evropě válkou nějak zvlášť zasaženy. Dvacátá léta minulého století přinesly prosperitu a optimismus, který nutil čím dál tím více lidí investovat do akcií. Tento způsob zhodnocení si vybírala jak bohatší část obyvatelstva, tak i běžní lidé jako dělníci či hospodyňky, a to i přesto že na jejich pořízení neměli dostatek prostředků.

Banky denně zaznamenávaly stovky žádostí o úvěry a stále vyšší zájem o investování se odrazil i na samotných akciových trzích. Většina akcií vzrostla o více než 400 %, čehož chtěli využít i investiční společnosti jejichž počet od roku 1921 do roku 1927 vzrostl z pouhých 40 na 300. Lidé doopravdy zažívali zlaté časy a za peníze vydělané na burze si mohli pořídit věci, o kterých se jim ani nesnilo. Americká ekonomika se však začala pomalu přehřívat a zlatá dvacátá léta se chýlila ke svému konci.

ZLATÉ ČASY SE ZMĚNILY V HOROR

První známky zpomalování trhu se začaly objevovat již na začátku roku 1929. Konkrétně tak začaly klesat ceny komodit, čímž byl nejvíce postižen především zemědělský průmysl, ale o nic lépe na tom nebyly ani ostatní sektory, kterým se na skladech stále hromadily zásoby zboží. Nikdo si ale těchto „bezvýznamných“ výkyvů nevšímal, k čemuž napomohl i růst jednoho z nejsledovanějších burzovních indexů Dow Jones. Ten 3. září 1929 dosáhl svého tehdejšího maxima s 381,17 body.

O dva dny později před přicházejícím pádem akcií varoval i známý finančník Roger Ward Babson, který se nechal slyšet, že jsou akcie nadhodnocené. Jeho slovům opět nikdo nevěnoval pozornost a většina lidí ho považovala za blázna. Ve skutečnosti měl pravdu, ale i přesto stále většina bank ještě 15. září ujišťovala veřejnost, že k ničemu takovému nemůže dojít.

Již 20. října začaly noviny informovat o poklesu cen akcií a výprodejích ze strany velkých investorů. Zlomovým dnem se však stal 24. říjen neboli „černý čtvrtek“, který přinesl první markantní pokles akcií na newyorské burze. Trh zachvátila náhlá vlna výprodejů, který zapříčinili především již zadlužení investoři. Během pár desítek minut bylo prodáno 1,6 milionu akcií, přičemž na konci dne se jednalo již o 13 milionů akcií.

VKRIZE ZASÁHLA CELÝ SVĚT

Krach newyorské burzy měl samozřejmě i své následky, které se dotkly nejen světové ekonomiky, ale i milionů lidských životů. Největší problémy zaznamenali investoři, kteří vsadili pouze na jednu kartu a nedostatečně diverzifikovali své investice, což je dovedlo ke ztrátě většiny svých prostředků a někdy i majetku. Ve Spojených státech se tak ocitlo na ulici více než 2,5 milionu lidí, každý den krachovalo 133 společností a jen během jednoho roku ukončilo svoji činnost 2 294 bank.

Hned druhý den, známý také jako „černý pátek“, se dostavily zprávy ohledně pádu akciových trhů i do Evropy, což mělo za příčinu další vlnu výprodejů na burzách v Londýně, Paříži či Berlíně. Výprodeje i přesto neustávaly a do historie se zapsalo i „černé pondělí“ a „černé úterý“. Ekonomiky většiny zemí se začaly hroutit a miliony lidí přicházeli o své živobytí a domovy. Pomalu se tedy začalo schylovat k nástupu velké hospodářské krize, která zasáhla prakticky celý svět.

V následujících letech se i přes všechno dařilo Spojeným státům opětovně nastartovat ekonomiku, a to i pomocí programu tehdejšího prezidenta Franklina Roosevelta s názvem New Deal. Situace v Evropě se však začala vyvíjet úplně jiným směrem a ve většině zemí byla na vzestupu fašistická a nacistická ideologie. Lidé pomalu ztráceli víru v demokracii a kapitalismus, který jim přinesl pouze chudobu. Krajně pravicové strany tedy díky svým slibům získávaly stále větší podporu z řad běžných občanů. Krach na newyorské burze a následná krize tak připravily úrodnou půdu pro příchod druhé světové války.