Z Chotouně nedaleko Českého Brodu až k řece Sázavě se měla táhnout přes dvacet kilometrů dlouhá brázda. Podle pověsti ji vyoral svatý Prokop s čertem zapřaženým do pluhu.

Tajemný útvar téměř zmizel pod poli a silnicemi, staré mapy a moderní měření však naznačují, že alespoň jeho část skutečně vytvořili lidé. K čemu měla tato podivuhodná linie sloužit?

Na návrší v Chotouni stojí mohyla, odkud se měla Čertova brázda vydávat k jihu. Její tradiční trasa mířila kolem Lipan a Kostelce nad Černými lesy až k Černým Budám u Sázavy. Místy připomínala hluboký úvoz, jinde val nebo mělký příkop.

Šlo ale vůbec o jeden souvislý útvar? Nebo lidé spojili několik starých cest, roklí a mezí do jediné legendární linie?

Světec s pekelným spřežením

Asi vůbec nejslavnější vysvětlení podivného útvaru nabízí svatoprokopská pověst. Poustevník Prokop měl přemoci ďábla, zapřáhnout ho do pluhu a pobízet křížem namísto biče.

Společně vyorali brázdu mezi světcovým rodištěm v Chotouni a Sázavou, kde Prokop založil klášter a roku 1053 zemřel. Starší Prokopovy životopisy však dvacetikilometrovou orbu neznají a spojení světce s brázdou se rozvíjelo až později.

Objevují se tak další vysvětlení: Od přirozené rokle vytvořené vodou, až po dávnou obchodní stezku mezi Polabím a Sázavou. Opakovaný průjezd vozů a chůze lidí dokážou vytvořit hluboké úvozy, zvláště v měkkém podloží.

Některé úseky ale vedly neobvykle přímo a nerespektovaly pohodlný průchod terénem. Proto se objevila myšlenka, že cesta mohla být záměrně upravena, případně měla vedle praktického také symbolický či rituální význam.

Přímý archeologický důkaz pro více než dvacet kilometrů dlouhou pravěkou „rituální dálnici“ však zatím chybí.

Mapa mizející památky

Čertova brázda se ničila už před nástupem moderního zemědělství. Úvozy se zavážely a staré stezky nahrazovaly silnice. Významné svědectví proto přinesli na začátku minulého století Jozef Miškovský a Hanuš Kuffner.

V červenci 1903 prošli trasu z Chotouně k Sázavě, vyptávali se pamětníků, studovali obecní mapy a pořídili popis i náčrt. Ani tehdy však nedokázali brázdu sledovat nepřetržitě. Zkoumání brázdy pokračuje I v současnosti.

V roce 2021 se objevil průzkum, v rámci kterého badatelé s pomocí starých map, leteckých snímků a lidarových dat sledovali přímý liniový útvar. Část měla podobu nízkého náspu s příkopy a zanikla při zemědělských úpravách ve 20. století.

Autoři připouštějí raně středověké stáří, ale účel ani přesné datování bez dalšího archeologického výzkumu neurčili. Nález dokládá, že severní úsek nemusel být pouhým geologickým výtvorem. Neprokazuje ovšem, že stejná stavba kdysi vedla nepřerušeně až k Sázavě.

Tajemství Čertovy brázdy tak zůstává živé. Šlo o obchodní cestu, obrannou linii nebo nějakou posvátnou trasu našich předků?