Nedaleko Limy, hlavního města Peru, se rozkládá starobylé poutní místo jihoamerických indiánů, nazývané Pachacamac.

V desátém století zde tvořilo největší městské území s více jak padesáti tisíci obyvateli, ulicemi až s třípatrovými domy, vodními nádržemi, sklady a podzemními hrobkami. Z dochovaných staveb lze obdivovat až 12 metrů vysoké zdi v délce několik set metrů.

Město Pachacamac v údolí řeky Lurín nese jméno staroperuánského boha Pacha Kamaq (Pachacamac), což v překladu znamená “Ten co všechno stvořil a všemu dává řád“.

Bůh Pachacamac však prý nebyl se svým pozemským národem spokojen, a proto jej opustil tak, že vstoupil do moře právě v tomto městě.

Že by opět vzpomínka na mimozemšťany? Sem do města na břehu Tichého oceánu, se scházelo tisíce poutníků jak z pohoří And, tak i z pouštních, uměle zavodňovaných oáz. Nepřicházeli s prázdnou, ale přinášeli bohaté oběti.

Za ně si odnášeli od kněží požadované předpovědi, rady, proroctví či léky. Ovšem nemuselo jít jen o drahé nápoje a jídla na zlatých a stříbrných mísách a nádobách, ale možná šlo i o krvavé oběti.

Archeologové našli na rozsáhlém indiánském pohřebišti řadu hrobů Inků. Ovšem velice zvláštním nálezem byla hrobka s naaranžovaným uspořádáním pozůstatků. Do kruhu naskládané se zde našli kostřičky dětí, převážně nemluvňat.

Hrobka je přitom součástí většího chrámu. To svádí k dosud nerozřešené domněnce, zda za některé věštby nebo léky nemuseli poutníci zaplatit i cenu nejvyšší, a to obětí svých malých dětí. Ale to se asi již nikdy nedozvíme.