Zázračná uzdravení se často odehrávají v blízkosti různých soch a obrazů s náboženskou tematikou, a to především v případech, kdy pláčou nebo krvácejí…

Například v roce 1973 v klášteře Yuzawadai v japonské Akitě krvácí socha Panny Marie. Tamější jeptiška Agnes Katsuko Sasagawa se díky tomu údajně vyléčí z rok a půl trvající hluchoty! Je to skutečně možné?

Agnes má prý navíc trpět stigmaty a promlouvat se zjevením Bohorodičky. Začala opět slyšet díky všem těmto událostem? Další slavný případ plačící sochy se odehrává v roce 1953 v Syrakusách na Sicílii.

Novomanželé Antonia a Angelo Jannusovi v té době dostávají jako svatební dar sádrový reliéf Panny Marie, který si podle starého zvyku zavěsí nad postel. 

Došlo k zázraku!

Antonii brzy po svatbě postihne vážná nemoc, která ohrožuje také její začínající těhotenství. Netrvá prý ale dlouho a darovaný reliéf Panny Marie začne ronit lidské slzy.

Plačící reliéf podrobí zkoumání mnozí vědci, ale nikdo z nich nedokáže nabídnout hodnověrné vysvětlení. Jediné, co je jisté, je fakt, že Antonii všechny zdravotní obtíže opustí a žena na svět přivede krásného chlapečka. 

Co na to pan profesor?  

Celé záhadě se rozhodne přijít na kloub vyhlášený skeptik a italský profesor kreslení Victorio Lucca. I on ale nakonec konstatuje: „Šel jsem se svou sestrou do domu Jannusových, a tak oba můžeme potvrdit onen úkaz, zcela nevídaný.

Úplně zřetelně jsme viděli, jak z očí vytékaly slzy. Nebyl to pot. Odlitek plakal tak, jako pláče dítě, žena, stařec.“ Někteří badatelé předpokládají, že Panna Marie pláče proto, aby vykoupila svým smutkem naše hříchy. Může to tak být?

Reliéf přestane plakat 1. září 1953 a novomanželé jsou od té doby přesvědčeni, že zázračná uzdravení jsou opravdu možná.