S tajemným středověkým řádem templářů je spojována řada lokalit v Čechách i na Moravě (Veveří, Dobříš), přitom není historicky doloženo, že by zde někdy působili. Naopak o těch několika místech, která prokazatelně vlastnili, žádné legendy nekolují. Až na tajemné fresky ze 14. století.

Templáři přicházejí do českého království poměrně pozdě, až před polovinou 13. století. O sedmdesát let později je jejich řád za dramatických okolností zrušen, takže se tu příliš dlouho nezdrží.

Čeští velmoži navíc tradičně podporují jiné rytířské řády (johanité, němečtí rytíři).

Jednou z mála výjimek jsou páni z Hradce z mocného jihočeského rodu Vítkovců (pánů z Růže). Ti udělají v 90. letech 13. století dvě donace (dnes bychom řekli něco jako „sponzorské dary“) právě ve prospěch templářů.

V roce 1291 jim darují Stodůlky u Prahy (dnes Praha 13) a o šest let později Lodhéřov nedaleko svého sídelního hradu Jindřichova Hradce. Jaký pro to mají důvod? Podělili se snad templáři s jihočeskými velmoži o své tajemství?

Něco by nám možná mohly napovědět záhadné fresky v jindřihohradeckém kostele sv. Jana Křtitele. Představují jakési křížence lidí a zvířat a žádný ze soudobých historiků umění si s nimi neví rady.

Na zdi chrámu je nechal vymalovat Oldřich III. z Hradce, žijící v první polovině 14. století.

Tentýž Oldřich toleroval na svém panství takzvané Valdenské, středověkou náboženskou sektu hlásající chudobu a kladoucí důraz na osobní poznání Boha.

Posléze proti ní sice byl nucen zasáhnout, příliš úspěšný během svého „křížového tažení“ ovšem nebyl. Vnucuje se otázka, zda z neschopnosti, nebo proto, že s „kacíři“ ve skutečnosti sympatizoval.