Ve snu je možné prožít cokoli. Můžete si v něm i klidně muzicírovat se samotným ďáblem. To se stalo jednomu slavnému italskému houslistovi. Záhadou však je, že ačkoli snění skončilo probuzením, ďábelská houslová sonáta se hraje do současnosti. Nemá ďábel občas prsty i na okraji notové osnovy?
Sonáta pro housle g moll barokního houslisty a skladatele Guiseppa Tartiniho (1692-1770) je skladbou proslulou extrémní technickou náročností. Však se také jmenuje Il trillo del diavolo: Ďáblův trylek.
Záhadný sen
Tartini tvrdil, že ho k napsání skladby inspiroval samotný ďábel. Výraz inspirace ovšem není zcela přesný. Skladatel popisoval zvláštní sen, během kterého uzavřel s ďáblem smlouvu. Poté mu předal svoje housle a požádal ďábla, aby mu zahrál nějakou skladbu.
Ďábel s houslemi se opravdu překonával. Po probuzení se slavný komponista pokusil motivy této skladby vtisknout do notového zápisu.
Výsledkem je Ďáblův trylek, který se na světových koncertních pódiích hraje do současnosti. Někdo ovšem tvrdí, že by se zde mělo zároveň objevovat i varování ministerstva kultury. Skladba prý způsobuje o posluchačů zvláštní reakce. Tóny skladby mají údajně moc zprostředkovat kontakt se samotným peklem!
Duch houslisty
S osobou Mistra Tartiniho je kromě Ďáblova trylku spojena i další záhadná legenda. Týká se italské Padovy, do které Tartini odešel z rodné Istrie. V Padově Tartini v roce 1770 umírá. Jeho ostatky však v den pohřbu záhadně mizí. V padovských ulicích se následně objevuje postava muže hrajícího na housle.
Obzvlášť dobře má snad hrát právě houslovou sonátu g moll, na kterou má autorská práva samotný ďábel, věříme-li snu signora Tartiniho, samozřejmě. Dejte si tak pozor, jakému pouličnímu hudebníkovi budete při návštěvě Padovy házet mince do klobouku! Dáte padesát centů a někdo bude chtít hned vaši duši!
