Cestovatelé se v afrických pralesích setkávají s obřím pavoukem o velikosti štěněte. Rozpětí jeho nohou prý přesahuje jeden metr. Živit se mají drobnou zvěří a jsou prudce jedovatí. Oficiální věda ovšem žádného podobného pavouka nezná.

Britský kryptozoolog William Gibbons (*1958) se proslavil zejména svými opakovanými expedicemi do hlubin konžských džunglí, při nichž pátrá po důkazech o existenci velkých sauropodů (býložravých dinosaurů – pozn.

red.), jakým je například legendární mokele mbembe. Při svých cestách si ovšem od domorodců patřících k etniku Baka vyslechne také svědectví o tvoru, kterému říkají „jba fofi“. Jde prý o obřího pavouka, který svými rozměry hravě strčí do kapsy sklípkana o velikosti menšího štěněte.

Rozpětí jeho nohou se totiž podle popisů pohybuje mezi 90 až 150 centimetry! Téhož tvora potkávají také obyvatelé džungle v sousední Ugandě a mimo Afriku je jeho dalším útočištěm prales v jihoamerické Amazonii a Papua Nová Guinea pod Australskou samosprávou.

Jde jen o strašidelné vyprávění domorodců, nebo se zprávy zakládají na skutečném pozorování?

POZORUHODNĚ DETAILNÍ

Gibbons získává o životě a chování velkých pavouků od domorodců velice detailní a přitom zcela racionální informace. Pokud by lidé džungle popisovali nějakou mytickou bytost, mohli by popustit uzdu fantazii a přičíst mu několik fantastických vlastností.

Jenže když hovoří o jba fofi, je to, jako by popisovali zcela reálného tvora. Svědčí to o tom, že je skutečný? „Na své třetí expedici do Rovníkové Afriky jsem využil příležitosti, abych zjistil, zda Pygmeové o obřích pavoucích vědí,“ líčí Gibbons a nemýlí se, Pygmejové si o něm vyprávějí.

„Popisují pavouka, který je obvykle hnědý s fialovou značkou na břiše.“ Jba fofi podle nich žije při zemi, kde si staví doupata z listí podobná tradičním chatám Pygmejů. Kolem doupat si pak utká pavučinu, která je prý velmi pevná.

„Tyto obří pozemní pavouci se živí drobnými pralesními antilopami, ptáky či jinou malou zvěří. Tvrdí se, že jsou extrémně nebezpeční, nemluvě o tom, že i prudce jedovatí,“ varuje Gibbons. Jba fofi prý kladou shluky bílých vajec o velikosti arašídového ořechu. Když je Pygmejové spatří, z dálky se jim vyhnou, ačkoliv dříve je zabíjeli.

PAVOUK PROTI MISIONÁŘŮM

Přestože kromě různých vyprávění neexistují o existenci gigantického pavouka žádné jiné důkazy, svědectvím přidává na věrohodnosti fakt, že nepocházejí jen od domorodců, ale i od cestovatelů a návštěvníků z civilizovaného světa.

Poměrně dramatické okamžiky, které rovněž podporují tvrzení lidí Baka o tom, že jba fofi dokáže přemoci i člověka, popsala skupina pod vedením britského misionáře Arthura Simese. Ten se v roce 1890 vydává na expedici do vesnice poblíž afrického jezera Malawi.

Během cesty se však několik jeho nosičů ocitá v obklíčení přes metr velkými pavouky. Skupina je tvory poté napadena a několik z nich pavouci dokonce pokousají. Měl by misionář důvod si takovou historku vymyslet?

VIDĚLI HO JEŠTĚ NEDÁVNO

Další nepříjemné setkání bylo zaznamenáno v roce 1938. Cestovatelé Reginald a Margurite Lloydovi jeli ve svém náklaďáku po prašné cestě, když se před nimi objevil pavouk tak velký jako pralesní kočka.

Vypadal prý jako světlá tarantule, ale v průměru mohl měřit zhruba půldruhého metru! Pavouk se na chvíli zastaví před jejich vozem a pak vyrazí zpátky do džungle. Podle domorodců býval výskyt jba fofi v dřívějších dobách poměrně četný, ale vinou odlesňování nyní jejich populace klesá.

Ovšem spatřit jba fofi stále možné je. V roce 2011 získává britský filmař Richard Terry od obyvatel amazonského pralesa svědectví o obřích pavoucích žijících v norách pod zemí. Podaří se kryptozoologům získat exemplář obřího pavouka dřív, než zmizí spolu s pralesy?