V roce 1899 vyšla zajímavá kniha amerického folkloristy Charlese Godfreyho Lelanda (1824-1903). Název publikace byl Aradia neboli evangelium čarodějnic.

Ačkoli vzbudila okamžitě velké diskuze, měla kniha velký vliv na formulace základů novopohanského náboženství.

Kniha obsahovala přepis údajného starobylého rukopisu, o kterém autor tvrdil, že jde o náboženský text skupiny pohanských čarodějnic z italského regionu Toskánsko. Tento autentický zápis měl Leland doplnit i o závěry z vlastních výzkumů.

Božská Aradia

Ústřední postavou skupiny pohanských čarodějnic byla Aradia. O té však někteří další folkloristé tvrdili, že je nadpřirozenou postavou i v jiných italských regionech.

Tyto námitky ovšem nezabránily tomu, aby se Aradia stala božskou postavou ve vznikajícím novopohanství.

Objevily se i spekulace, že by Aradia mohla být i skutečnou historickou postavou, která byla pod jménem Aradia di Toscano vůdčí osobností skupiny čarodějnic v Toskánsku 14. století.

Diskuze o tom, zda Leland použil v knize dobový text, nejsou ani v současnosti ukončeny.

Čarodějnictví v Itálii

Kniha Aradia neboli evangelium čarodějnic měla zásadní vliv na šíření a oblibu myšlenek novopohanství v průběhu 20. století, a to v Evropě i Severní Americe. Zasloužila se i o popularizaci tématu čarodějnictví a upřela pohled na Apeninský poloostrov.

Další bádání potvrdilo, že v mnohých italských regionech bylo šíření křesťanství velmi problematické a dlouhou dobu zde přežívaly pohanské rituály. Jejich stopy lze nalézt i v čarodějnických procesech.

Mezi ně patřily například hony na domnělé čarodějnice v lokalitě Val Camonica, v Lombardii šestnáctého století.