Astronom Galileo Galilei (1564-1642) byl prvním, kdo upozornil na jednu záhadnou optickou iluzi. Když totiž Galileo sledoval planety, povšiml si, že planeta Venuše vypadá při pozorování pouhým okem jako osmkrát až desetkrát větší než planeta Jupiter.
Při pozorování dalekohledem dominoval však Jupiter. Jak je to možné?
Galileo se domníval, že na vině této iluze je čočka lidského oka. Doslova tvrdil, že příčinou této iluze je nějaká překážka v našich očích. O této iluzi se Galileo zmiňuje ve své práci Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo (Dialog o dvou hlavních světových systémech) datované v roce 1632.
Řešení po čtyřech stoletích
Nebyla to správná úvaha, protože tato iluze vzniká přímo ve zrakových receptorech, nikoli v čočce lidského oka. To možná tušil v devatenáctém století německý lékař Hermann von Helmholtz, jenž závěry Galilela zpochybňoval.
Na plné vysvětlení záhady této optické iluze jsme si však od prvního Galileova pozorování museli počkat takřka čtyři sta let. Řešení záhady? Záleží, zda sledujeme tmavé tvary na světlém pozadí, světlé tvary na tmavém pozadí nebo tmavé tvary na šedém pozadí.
Černá versus bílá
Zkreslení má pak na svědomí zpracování viděného neurony v lidském mozku. To je příčina toho, proč se nám planeta Venuše při pozorování pouhým okem jeví jako větší než Jupiter. Pozorujeme totiž světlý objekt na tmavém pozadí.
Vzdálenější Jupiter naše receptory vnímají jako tmavší objekt. Mozek upravil obraz viděného tak, aby bílé objekty vypadaly na tmavém pozadí větší než stejně velký černý objekt na bílém pozadí.
Epilog
Toto zkreslení možná každého astronoma mátlo. Při evoluci člověka však bylo velmi užitečné a umožňovalo reagovat na skryté hrozby v jeho okolí. Jen evoluce nepočítala s tím, že lidé vynaleznou dalekohled a budou se podivovat nad rozdíly, které zaznamenali při pozorování přístrojem na jedné straně a „pouhým okem“ na straně druhé.
