Davidova hvězda je symbolem judaismu a zároveň i státu Izrael. Z geometrického hlediska jde o hexagram tvořený dvěma stejnými prolínajícími se trojúhelníky. Židovská hvězda má pestrou historii, a zajímavý je i výklad jejího významu.

Šestice vrcholů Davidovy hvězdy má zastupovat šest všedních dnů židovského týdne, střed je pak posvátnou židovskou sobotou, šabatem. Hvězdice je také ztvárněním týdne božího stvoření světa. Kromě týdenního cyklu je ale v Davidově hvězdě ukryt i ochranný smysl.

Každý její hrot totiž symbolizuje jednoho anděla a ve středověku díky tomu byla Davidova hvězda považována za ochranný talisman v boji proti démonům. V některých případech se jména andělů do hexagramu dokonce i vepisují.

SPOJUJE NÁS SE ZÁHROBÍM?

Hexagram sestávající ze dvou trojúhelníků není původně židovským symbolem. Jde o prastaré znamení, které bylo v různých duchovních souvislostech užíváno již od pravěku po celém světě a je základním hermetickým symbolem věčného života a rovnováhy.

Ve starém Egyptě byla například šesticípá hvězda používána ke spojení s říší mrtvých, dva trojúhelníky hexagramu se zde totiž vykládali jako znázornění světa živých a záhrobí.

DAVIDŮV ŠTÍT?

V souvislosti s judaismem se Davidova hvězda objevuje až asi v 9. či 7. století před naším letopočtem. „Podle legendy má tato hvězda původ v šestihranném štítu krále Davida (panoval cca 1013–973 př. n. l.).

Vedle tohoto historického vysvětlení existuje obecně rozšířený význam:

Trojúhelníky, ze kterých se hvězda skládá, symbolizují oheň/mužský element (horní trojúhelník) a vodu/ženský element (dolní trojúhelník),“ přibližuje historii Davidovy hvězdy kniha 5000 znaků a symbolů světa.