Humoristický román Jaroslava Haška (1883-1923) dobyl svět a představil v něm jednoho dobře známého českého vojína rakousko-uherské armády. Do více než padesáti jazyků byly přeloženy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Zabydlely se v něm i desítky dalších postav a postaviček. Která z nich proslavila Kralupy nad Vltavou?

Kralupy nad Vltavou ve Středočeském kraji si Haška a jeho dílo stále připomínají. Důkazem je i bronzová socha Švejka, která si hoví na lavičce před tamním městským úřadem. Zdá se, jako by dobromyslný vojín na někoho čekal. Brzy přijde.

Má hodnost rechnungsfeldvébla – účetního šikovatele. Představí se: Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup.

Vaněk literární i skutečný

Ve filmu Poslušně hlásím (1957) hrál Vaňka herec Josef Hlinomaz (1914-1978). Slavná je například jeho replika, kterou odráží podezření nadřízeného, že jeho červený nos je známkou nemírné konzumace alkoholu: Ten mně vomrzl v Karpatech, pane obrlajtnant!

Pravdou je, že drogista Jan Vaněk (1888-1927) skutečně v Kralupech pobýval a provozoval zde obchod s drogistickým zbožím. Ostatně, drogerii v těchto prostorách najdete dodnes. V roce 1914 musel Vaněk narukovat do první světové války.

Ačkoli byl v Haškově díle vykreslen jako nepříliš hrdinský voják, skutečný Vaněk si na frontě počínal velmi statečně a byl vyznamenán. V armádě se Jan Vaněk seznámil s Jaroslavem Haškem a přineslo mu to nesmrtelnost, alespoň tu literární. Díky němu se v románu opakovaně objevuje i odkaz na Kralupy nad Vltavou.

Socha Josefa Švejka

V roce 2014 byl v tomto městě založen Spolek pro instalaci sochy Josefa Švejka v Kralupech. Tato inciativa byla nakonec úspěšně završena. Na lavičce sedí voják Josef Švejk. Říká se, že hledí k místům, kde bývala Vaňkova drogerie.

Při bližším zkoumání se však zdá, že spíše sleduje objekt nedalekého kostela. I v tomto případě by v tom byl kus „Švejkova odkazu“…

V březnu 1945 byly v době druhé světové války Kralupy dějištěm spojeneckého bombardování, které zasáhlo i střed města. Zahynulo 145 místních obyvatel. Těla obětí byla přenášena právě do tohoto kostela.

Kdyby tehdy dobrý voják Švejk seděl na lavičce na kralupském náměstí a nad hlavou by mu hřměly motory spojeneckých bombardérů, asi by se neudržel a zvolal by: Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!