Je noc roku 1541. Měsíc svítí intenzivně a široká polní cesta na severu Itálie v provincii Pavia je dokonale osvětlena. Po ní kráčí vysmátý tělnatý muž, který se kymácí ze strany na stranu a prozpěvuje si.
V místní krčmě dnes krapet přebral a o to lepší náladu má! Z dálky se ozve vlčí zavytí…
Muž náhle zmlkne, lehce znervózní a zrychlí krok. Už abych byl doma, pomyslí si. Přání se mu nevyplní – domů se již nepodívá. Další den ho místní najdou ležet na cestě. Tedy přesněji řečeno to, co z něj zbylo…
Ten, kdo vyje na Měsíc
Podobný osud potká v oblasti Pavie desítky lidí. V otevřené krajině jsou nacházeni znetvoření a rozcupovaní na kusy. Mnohým z nich chybí různé části těla. V provincii se začne proslýchat, že se v ní usídlila obrovská bestie.
Dlouho se však nenajde nikdo, kdo by ji viděl. Až pak se objeví muž, který tvrdí, že spatřil místního farmáře (jeho jméno není známo), jak se v noci proměnil v gigantického černého vlka. „Odpoledne jsem si zdřímnul v poli kousek od jeho farmy.
Když jsem se probudil, byla už noc. Uslyšel jsem vlčí zavytí.“ Ze strachu o svůj život se pak muž polem údajně plazil k farmě, kde chtěl nalézt útočiště. Jenže… „ten, kdo vyl na měsíc, byl ten farmář! Myslel jsem, že se mi to zdá.
Ale pak se proměnil v ohromného vlka!“ vypoví muž lidem ve vsi. Říká pravdu?
Vinen, či nevinen?
Svědectví se dostane až na vyšší místa. Pro farmáře pak přijde stráž, aby ho soudce vyslechl. Muž se k zabíjení lidí a k tomu, že se dokáže měnit ve vlka, překvapivě hned přizná: „U lesa mě pokousal vlk. Od té doby na sebe umím brát jeho podobu.
Jediný rozdíl mezi mnou v lidské podobě a vlkem je ten, že jemu rostou chlupy ven, zatímco mně dovnitř.“ Aby to soudce ověřil, nechává údajně farmářovi useknout ruce a nohy. Co zjistí? Nic! Žádná srst v nich neroste!
„Proč jsi nám to tvrdil?“ ptá se soudce. Na to však již farmář nestačí odpovědět. Zemře na vykrvácení. Ve snaze vše utajit, soudce nechá farmářovo jméno vymazat z historie. Příběh o něm si však přece jen najde štěrbiny a rozkřikne se mezi lidmi.
Každý, ke komu se dostane, si pak položí jedinou otázku: Opravdu byl italský farmář krvelačným vlkodlakem, nebo šlo o nemocného člověka, který byl nevinný? Vše nasvědčuje druhé možnosti.
I když jedna věc je přece jen zvláštní – lidé v Pavii po farmářově smrti umírat přestávají a provincie se stane opět relativně bezpečnou.