21. května 1953: Pád neznámého objektu u letiště Kingman v Arizoně doprovází spekulace o zřícení mimozemské lodi.
Domů     Náboženství a okultismus
Jaké jsou záhady katedrály v Chartres?
Lenka Kospertová
od Lenka Kospertová 18.1.2019
6.0tis
429
SDÍLENÍ
6.0tis
ZOBRAZENÍ

Magická katedrála v Chartres patří mezi největší gotické skvosty na světě. Pojí se s ní ale řada mystérií, spojených nejen s křesťanským světem, ale i tím pohanským. Jaká tajemství ukrývá?

Francouzské městečko Chartres se 40 000 obyvateli leží na malém skalnatém návrší na levém břehu řeky Eure, asi 90 km od Paříže. Ve 12. století zde vyrostla jedna z nejstarších a největších gotických katedrál, která je dodnes zahalena tajemstvím.

Stavba vyniká především propojením „pohanského“ a křesťanského světa a není pochyb, že jedná o velmi magické místo.

DRUIDSKÁ SVATYNĚ

Místo, na kterém dnes stojí katedrála, z neznámých i známých důvodů přitahovalo lidi ještě před vznikem křesťanství. Na pahorku totiž vznikla dávno před Kristem druidská svatyně, kde se scházeli Galové, příslušníci keltských kmenů, se svými duchovními a vykonávali náboženské obřady.

Svatyně stála v posvátném háji a vypadala velmi podobně jako dnes známé Stonehenge. Skládala se z množství kamenných dolmenů, které měly za úkol zachycovat sílu Země. Dnes víme, že šlo o tzv. telurické proudy (elektrické proudy v zemské kůře).

Zřejmě i tato energie sem táhla v dalších letech Římany a později křesťany, kteří zde v 8. století postavili první románskou baziliku. Stavbu ale provázalo několik požárů. Ten nejzásadnější se rozhořel v roce 1194 a rozhodlo se kvůli němu o rekonstrukci kostela na raně gotickou novostavbu.

Stavitelé už od počátku postupovali velice nestandardně. Ve středověku se všechny kostely a katedrály orientovaly na východ, tato katedrála stojí ale severovýchodně. Proč? Zřejmě za to opět mohou telurické proudy, na kterých druidská svatyně stála.

Dle scannů katedrály jí proudí záhadné proudy.

ZÁZRAČNÁ VODA POD KATEDRÁLOU

Druidové zde nezanechali pouze dolmeny, ale i prastarou studnu s léčivou vodou, která se nacházela v kryptě pod katedrálou. Jedna z legend říká, že kdo pil devět dní její vodu a v noci u ní spal, ten se prý hned uzdravil.

Podle jiného vyprávění se člověk po napití buď úplně uzdravil, nebo do tří dnů zemřel bezbolestnou a pokojnou smrtí. Tehdejší církev však považovala zprávy o vyléčení z pramene za rouhačství. V roce 1650 byla proto zazděna podzemní chodba, která k ní vedla, a studna byla zasypána. Archeologové ji znovu nalezli v roce 1901 společně s dalšími zbytky keltských staveb.

VĚDĚLO SE O STAVBĚ PŘEDEM?

Rychlost výstavby se stala předmětem mnoha spekulací. Po předposledním požáru se totiž začalo s budováním nových gotických věží, které se ale nepokládaly na starý kostel, nýbrž stály před ním a byly postaveny zcela samostatně.

Vědělo se už tehdy, jak budou práce v budoucnu pokračovat? Když přišel za 60 let požár znovu a zničil starý kostel, byly připraveny nejen věže, ale i finance a nákresy. Řemeslníci čekali jen na pokyn k zahájení stavby.

Tuto teorii podporuje i legenda, hovořící o podivné cestě francouzských rytířů do Jeruzaléma, které vyslal zakladatel mnišského řádu cisterciáků Bernard z Clairvaux. Rytíři se vzdali svého světského majetku a vypravili se na cestu za tajemstvími pohřbenými pod zříceninami Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, kde se měla nacházet posvátná archa úmluvy.

Později vešli ve známost jako templářští rytíři a ve Svaté zemi strávili skoro deset let. Do Francie se vrátili stejně tajemně, jako odtud odešli.

Ovlivnili výstavbu katedrály templářští rytíři?

POHANSKÝ SLUNOVRAT

O tom, že budova není postavena jen ledabyle a vše zde má přesný účel, svědčí i dlaždice, která se každý rok v den letního slunovratu rozzáří. Kolem poledne dne 21. června pronikne otvorem v okně svatého Apolináře paprsek a osvítí kovový čep, osazený v asymetricky položené dlaždici.

Nejpodivnější je, proč se v křesťanském kostele oslavuje vyloženě pohanský svátek. V období zimního slunovratu zase paprsek září na sloup, na němž se zobrazují obrysy kamenného vozu, který údajně převážel archu úmluvy.

Zřejmě nejzajímavější je kachlíkový labyrint, umístěný uprostřed katedrály. Tento symbol se objevuje po celém světě a v době středověku nešlo o nic výjimečného, měly ho i jiné kostely. Církev je ale v 16.

století rušila kvůli „pohanské“ symbolice. V Chartres zůstal labyrint jako jeden z mála zachovaný až do dnešních dnů. Na jeho odstranění totiž nezbyl dostatek peněz. Pro mnohé představuje hmotný svět – a světlo, které na něj proniká, považují za božskou, nadpozemskou sílu.

Katedrálou prochází zvláštní světlo.

ANTICKÝ HRDINA V KŘESŤANSKÉM KOSTELE?

Labyrint je složen z 365 bílých kamenů a utváří jedenáct soustředných kruhů, rozdělených na čtyři kvadranty. Má průměr 12 metrů a jeho celková délka činí téměř 262 metrů. O tom, že se nejednalo o zcela křesťanskou záležitost, potvrzuje i měděná deska, která se nacházela v jeho středu.

Na plátu byl zobrazen antický hrdina Théseus, jak zabíjí bájného Minotaura. Deska se ale bohužel nedochovala, jelikož ji nechal Napoleon roztavit jako surovinu pro výrobu děl. Dle některých legend využívali labyrint duchovní kněží hlavně o Velikonocích.

Na místě se tančilo a házelo se míčem, který představoval symbol Slunce. Rituál měl věřícím ukazovat cestu do nebeského Jeruzaléma, a tím i cestu ke spáse. Křesťanští poutníci procházeli pokorně po kolenou a přitom se modlili. Tím si připomínali křížovou cestu Ježíše.

Uprostřed labyrintu se nacházel bájný hrdina Théseus.

DRUIDSKÁ PANNA MARIE

Soška ze zčernalého hruškového dřeva byla nejprve umístěna v kryptě a zákonitě byla považována za Pannu Marii s jezulátkem. Skutečnost je ale jiná. V jedné z jeskyní se nacházela keltská svatyně s oltářem a výše zmíněnou soškou.

Ta měla být vzývána jako „panna, která dává zrození“. Vyrobili ji lidé dávno před začátkem našeho letopočtu. V roce 1020 byla údajně zničena při požáru, nahrazena kopií a znovu umístěna do jedné z kaplí v kryptě.

Postupem času ji církevní hodnostáři přenesli přímo do katedrály. Černá barva jako by symbolizovala černou zemi s jejími tajemnými silami – telurickými proudy. Je údajně umístěna nad místem mocného výronu této záhadné energie, střeží jej a vítězí nad ním.

V podzemí starých chrámů stávaly kdysi sochy Isis, ale s příchodem křesťanství původní božstva ustoupila nebo se transformovala. Tak se mohla bohyně Isis proměnit v černou Pannu. Sošku našli v 19.

století francouzští revolucionáři a demonstrativně ji za zpěvu Marseillaisy spálili. V dnešní době můžeme vidět jen její repliku.

Černá madona údajně stráží záhadnou energii.

OBRAZOVÝ PŘÍBĚH PÍSMA SVATÉHO

Význam vitráží jako obrazové knihy je jednoznačný. Na 176 oknech a rozetách si můžete prohlédnout více než tisíc různých příběhů. Jsou zde vyobrazeny biblické příběhy s legendami o svatých, scény z významných bitev, ale také drobnosti z tehdejšího běžného života.

Na malbách na skle je údajně zaznamenáno celé Písmo svaté. Nejznámější vitrážové okno vypráví příběh Posledního soudu. Zajímavostí je, že velikost a tvar tohoto okna se přesně shoduje s rozměry bludiště, a pokud by stěna byla položena na podlahu, okno by ho přesně pokrývalo.

Největší podivností je tu sklo. Okna katedrály totiž září i při zatažené soumračné obloze stejně, jako když jsou osvícena v pravé poledne. Skla jako by si sama regulovala množství procházejícího světla. Působí jako drahokam, který sám září.

A tajemstvím zůstává dodnes, jelikož se ani chemickou analýzou nepodařilo zjistit, jak bylo sklo vyrobeno. Podle Písma svatého je Bůh světlo, proto je považováno za posvátné…

V katedrále se nachází na 176 oknech více než tisíc příběhů.

NEZNIČITELNÁ RELIKVIE

Další zvláštností ukrytou v katedrále je košile Panny Marie, kterou měla na sobě v době narození Ježíše. Katedrále ji věnoval francký panovník Karel II. Holý roku 876.  V kronikách se hovoří, že kvůli této relikvii přicházeli do katedrály králové, rytíři a šlechtici, kteří si nechávali zhotovit podobnou.

Tu si pak oblékali pod brnění a věřili, že je bude ochraňovat před jakýmkoli zraněním. Unikátní je, že košile „přežila“ bez poškození všechny požáry, které na místě nastaly.

Foto: Shuterstock.com
Lokalita:
reklama
Související články
od Adriana Vojtíšková 15.5.2022 1.6tis
Přestože hon na čarodějnice je nejurputnější v 16. až 18. století, také ve 20. století ještě někteří lidé podléhají pověrčivosti a strachu z ďábelských sil.   Belgičanka Martha Minnen stane v roce 1950 před soudem ve městě Turnhout. Její sousedé Victor a Marie Deckxovi ji totiž obviňují z toho, že je čarodějnice a prý ji […]
od Mirek Brát 14.5.2022 791
Dnes jeho jméno už žádné velké vášně nebudí, v minulosti však Apollónius z Tyany vzbuzoval pozitivní, nebo naopak negativní reakce. V každém případě nenudil…Už pozdní antika ho srovnávala s Ježíšem. Život a doba Apollónia z Tyany patřily do prvního století našeho letopočtu. Rodák z města na území dnešního Turecka se proslavil nejen jako filozof, ale i jako cestovatel. Jeho výpravy vedly […]
od Pavel Polcar 13.5.2022 3.2tis
Přestože se nejedná o stavení velké, okamžitě při vstupu návštěvníci zjistí, že jim pouhých deset minut k prohlídce stačit nebude. Stěny, sloupy, dokonce i strop je pokryt skutečně požehnaným množstvím ornamentů. Mnohé z nich v kapli, jakožto posvátném církevním místě, nečekali ani samotní historici. Je zde možné najít celou řadu zelených pohanských mužů, andělů, samozřejmostí […]
od Eva Soukupová 12.5.2022 2.4tis
Ježíš na Golgotu v den, kdy se začala psát jedna z nejdůležitějších kapitol historie lidstva, opravdu vystoupal. Na kříži za něj ale zemřel někdo jiný. Gnostické texty ze 3. století popírají ty nejhlubší základy křesťanství. Stojí nejrozšířenější náboženství světa na události, ke které ve skutečnosti ani nedošlo?     Ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevzetí Ježíše Krista […]
od Pavel Polcar 11.5.2022 1.8tis
Mumifikace neboli proces uchování mrtvých byla kdysi rozšířená praxe v mnoha starověkých společnostech. Mumie a mumifikace v mnoha lidech evokují pocit hrůzy – vyvolávají představy groteskního, plátnem zabaleného monstra prohánějícího se starověkým chrámem. Opravdu, po mnoho desetiletí byly mumie součástí hororových filmů a gotických románů a ve veřejné fantazii byly zapsány jako součást tajemných náboženských […]