reklama
1. října 1958: Začíná fungovat americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku, známý jako NASA.
Domů     Náboženství a okultismus
Jaké jsou záhady katedrály v Chartres?
Lenka Kospertová
od Lenka Kospertová 18.1.2019
6.0tis
429
SDÍLENÍ
6.0tis
ZOBRAZENÍ

Magická katedrála v Chartres patří mezi největší gotické skvosty na světě. Pojí se s ní ale řada mystérií, spojených nejen s křesťanským světem, ale i tím pohanským. Jaká tajemství ukrývá?

Francouzské městečko Chartres se 40 000 obyvateli leží na malém skalnatém návrší na levém břehu řeky Eure, asi 90 km od Paříže. Ve 12. století zde vyrostla jedna z nejstarších a největších gotických katedrál, která je dodnes zahalena tajemstvím.

Stavba vyniká především propojením „pohanského“ a křesťanského světa a není pochyb, že jedná o velmi magické místo.

DRUIDSKÁ SVATYNĚ

Místo, na kterém dnes stojí katedrála, z neznámých i známých důvodů přitahovalo lidi ještě před vznikem křesťanství. Na pahorku totiž vznikla dávno před Kristem druidská svatyně, kde se scházeli Galové, příslušníci keltských kmenů, se svými duchovními a vykonávali náboženské obřady.

Svatyně stála v posvátném háji a vypadala velmi podobně jako dnes známé Stonehenge. Skládala se z množství kamenných dolmenů, které měly za úkol zachycovat sílu Země. Dnes víme, že šlo o tzv. telurické proudy (elektrické proudy v zemské kůře).

Zřejmě i tato energie sem táhla v dalších letech Římany a později křesťany, kteří zde v 8. století postavili první románskou baziliku. Stavbu ale provázalo několik požárů. Ten nejzásadnější se rozhořel v roce 1194 a rozhodlo se kvůli němu o rekonstrukci kostela na raně gotickou novostavbu.

Stavitelé už od počátku postupovali velice nestandardně. Ve středověku se všechny kostely a katedrály orientovaly na východ, tato katedrála stojí ale severovýchodně. Proč? Zřejmě za to opět mohou telurické proudy, na kterých druidská svatyně stála.

Dle scannů katedrály jí proudí záhadné proudy.

ZÁZRAČNÁ VODA POD KATEDRÁLOU

Druidové zde nezanechali pouze dolmeny, ale i prastarou studnu s léčivou vodou, která se nacházela v kryptě pod katedrálou. Jedna z legend říká, že kdo pil devět dní její vodu a v noci u ní spal, ten se prý hned uzdravil.

Podle jiného vyprávění se člověk po napití buď úplně uzdravil, nebo do tří dnů zemřel bezbolestnou a pokojnou smrtí. Tehdejší církev však považovala zprávy o vyléčení z pramene za rouhačství. V roce 1650 byla proto zazděna podzemní chodba, která k ní vedla, a studna byla zasypána. Archeologové ji znovu nalezli v roce 1901 společně s dalšími zbytky keltských staveb.

VĚDĚLO SE O STAVBĚ PŘEDEM?

Rychlost výstavby se stala předmětem mnoha spekulací. Po předposledním požáru se totiž začalo s budováním nových gotických věží, které se ale nepokládaly na starý kostel, nýbrž stály před ním a byly postaveny zcela samostatně.

Vědělo se už tehdy, jak budou práce v budoucnu pokračovat? Když přišel za 60 let požár znovu a zničil starý kostel, byly připraveny nejen věže, ale i finance a nákresy. Řemeslníci čekali jen na pokyn k zahájení stavby.

Tuto teorii podporuje i legenda, hovořící o podivné cestě francouzských rytířů do Jeruzaléma, které vyslal zakladatel mnišského řádu cisterciáků Bernard z Clairvaux. Rytíři se vzdali svého světského majetku a vypravili se na cestu za tajemstvími pohřbenými pod zříceninami Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, kde se měla nacházet posvátná archa úmluvy.

Později vešli ve známost jako templářští rytíři a ve Svaté zemi strávili skoro deset let. Do Francie se vrátili stejně tajemně, jako odtud odešli.

Ovlivnili výstavbu katedrály templářští rytíři?

POHANSKÝ SLUNOVRAT

O tom, že budova není postavena jen ledabyle a vše zde má přesný účel, svědčí i dlaždice, která se každý rok v den letního slunovratu rozzáří. Kolem poledne dne 21. června pronikne otvorem v okně svatého Apolináře paprsek a osvítí kovový čep, osazený v asymetricky položené dlaždici.

Nejpodivnější je, proč se v křesťanském kostele oslavuje vyloženě pohanský svátek. V období zimního slunovratu zase paprsek září na sloup, na němž se zobrazují obrysy kamenného vozu, který údajně převážel archu úmluvy.

Zřejmě nejzajímavější je kachlíkový labyrint, umístěný uprostřed katedrály. Tento symbol se objevuje po celém světě a v době středověku nešlo o nic výjimečného, měly ho i jiné kostely. Církev je ale v 16.

století rušila kvůli „pohanské“ symbolice. V Chartres zůstal labyrint jako jeden z mála zachovaný až do dnešních dnů. Na jeho odstranění totiž nezbyl dostatek peněz. Pro mnohé představuje hmotný svět – a světlo, které na něj proniká, považují za božskou, nadpozemskou sílu.

Katedrálou prochází zvláštní světlo.

ANTICKÝ HRDINA V KŘESŤANSKÉM KOSTELE?

Labyrint je složen z 365 bílých kamenů a utváří jedenáct soustředných kruhů, rozdělených na čtyři kvadranty. Má průměr 12 metrů a jeho celková délka činí téměř 262 metrů. O tom, že se nejednalo o zcela křesťanskou záležitost, potvrzuje i měděná deska, která se nacházela v jeho středu.

Na plátu byl zobrazen antický hrdina Théseus, jak zabíjí bájného Minotaura. Deska se ale bohužel nedochovala, jelikož ji nechal Napoleon roztavit jako surovinu pro výrobu děl. Dle některých legend využívali labyrint duchovní kněží hlavně o Velikonocích.

Na místě se tančilo a házelo se míčem, který představoval symbol Slunce. Rituál měl věřícím ukazovat cestu do nebeského Jeruzaléma, a tím i cestu ke spáse. Křesťanští poutníci procházeli pokorně po kolenou a přitom se modlili. Tím si připomínali křížovou cestu Ježíše.

Uprostřed labyrintu se nacházel bájný hrdina Théseus.

DRUIDSKÁ PANNA MARIE

Soška ze zčernalého hruškového dřeva byla nejprve umístěna v kryptě a zákonitě byla považována za Pannu Marii s jezulátkem. Skutečnost je ale jiná. V jedné z jeskyní se nacházela keltská svatyně s oltářem a výše zmíněnou soškou.

Ta měla být vzývána jako „panna, která dává zrození“. Vyrobili ji lidé dávno před začátkem našeho letopočtu. V roce 1020 byla údajně zničena při požáru, nahrazena kopií a znovu umístěna do jedné z kaplí v kryptě.

Postupem času ji církevní hodnostáři přenesli přímo do katedrály. Černá barva jako by symbolizovala černou zemi s jejími tajemnými silami – telurickými proudy. Je údajně umístěna nad místem mocného výronu této záhadné energie, střeží jej a vítězí nad ním.

V podzemí starých chrámů stávaly kdysi sochy Isis, ale s příchodem křesťanství původní božstva ustoupila nebo se transformovala. Tak se mohla bohyně Isis proměnit v černou Pannu. Sošku našli v 19.

století francouzští revolucionáři a demonstrativně ji za zpěvu Marseillaisy spálili. V dnešní době můžeme vidět jen její repliku.

Černá madona údajně stráží záhadnou energii.

OBRAZOVÝ PŘÍBĚH PÍSMA SVATÉHO

Význam vitráží jako obrazové knihy je jednoznačný. Na 176 oknech a rozetách si můžete prohlédnout více než tisíc různých příběhů. Jsou zde vyobrazeny biblické příběhy s legendami o svatých, scény z významných bitev, ale také drobnosti z tehdejšího běžného života.

Na malbách na skle je údajně zaznamenáno celé Písmo svaté. Nejznámější vitrážové okno vypráví příběh Posledního soudu. Zajímavostí je, že velikost a tvar tohoto okna se přesně shoduje s rozměry bludiště, a pokud by stěna byla položena na podlahu, okno by ho přesně pokrývalo.

Největší podivností je tu sklo. Okna katedrály totiž září i při zatažené soumračné obloze stejně, jako když jsou osvícena v pravé poledne. Skla jako by si sama regulovala množství procházejícího světla. Působí jako drahokam, který sám září.

A tajemstvím zůstává dodnes, jelikož se ani chemickou analýzou nepodařilo zjistit, jak bylo sklo vyrobeno. Podle Písma svatého je Bůh světlo, proto je považováno za posvátné…

V katedrále se nachází na 176 oknech více než tisíc příběhů.

NEZNIČITELNÁ RELIKVIE

Další zvláštností ukrytou v katedrále je košile Panny Marie, kterou měla na sobě v době narození Ježíše. Katedrále ji věnoval francký panovník Karel II. Holý roku 876.  V kronikách se hovoří, že kvůli této relikvii přicházeli do katedrály králové, rytíři a šlechtici, kteří si nechávali zhotovit podobnou.

Tu si pak oblékali pod brnění a věřili, že je bude ochraňovat před jakýmkoli zraněním. Unikátní je, že košile „přežila“ bez poškození všechny požáry, které na místě nastaly.

Foto: Shuterstock.com
Lokalita:
reklama
Související články
od Matěj Soukup 1.10.2022 1
Ve folkloru středního Mexika se vyskytují nebezpečné přízraky, kterým říkají podle původního aztéckého názvu chaneque. Tito démoni prý dokážou člověka posednout a na několik dní ho unést. Místní se jich v některých případech obávají dodnes. Obchází skutečně tato mýtická stvoření mexickou džunglí? JEN JEDNI Z MNOHA V jazyce náhuatl chaneque znamená „ti, kdo obývají nebezpečná […]
od Eva Soukupová 30.9.2022 1.2tis
Dlouhou dobu se jí daří unikat před svými pronásledovateli, kteří by ji nejraději viděli na hranici jako ostatní čarodějnice. Její pobyt u anglického města Warrington, odkud také nakonec nepozorovaně zmizí, provází řada zlověstných příběhů, v nichž se mění ve chlupatou bestii podobnou vlkodlaku a zabíjí lidi i dobytek.     Historie malebného města Warrington na […]
od Adriana Vojtíšková 29.9.2022 2.1tis
Krásný pták, velký asi jako orel, jehož peří září purpurovou a zlatou barvou, přilétá do svého hnízda. Usedá, skládá křídla, klopí hlavu a najednou zahoří jasnými plameny.     Zbude po něm jen hromádka popela jako smutná vzpomínka na někdejšího velikána. Jenže ostatky se rázem začnou probouzet. Co se to děje? Z popela vstává nový […]
od Adriana Vojtíšková 29.9.2022 2.3tis
Věříte na horoskopy a jste zákazníky kartářek, věštců a numerologů? Pak byste rozhodně měli vědět o pozoruhodném psychologickém fenoménu známém jako Forerův efekt.     Širší povědomí o tomto jevu by řadu nepoctivců z výše uvedených oborů mohlo velmi rychle připravit o práci a dychtivé klienty. Již v 50. letech minulého století totiž psychologové potvrdili […]
od Eva Soukupová 28.9.2022 2.0tis
Na rozdíl od jiných vědců se nestaví skepticky k posmrtnému životu, naopak projevuje silný zájem o spiritismus a několikrát se kladně vyjádří k myšlence možné komunikace se záhrobím. Dokonce prý usiloval o stvoření aparátu, pomocí kterého bude možné s mrtvými promlouvat. Podařilo se mu to? Slavný americký vynálezce Thomas Alva Edison (1847–1931) je znám především […]