Jaký byl osud vězňů budujících tajné nacistické podzemní komplexy?

Nacistický projekt Riese (Obr) v polských Sovích horách stále vzbuzuje více otázek, než nabízí odpovědí. Jedna z těchto otázek zní: Jaký byl osud vězňů, kteří nacistické tajné podzemí budovali?

Model areálu koncentračního tábora Gross-Rossen.

Koncentrační tábor Gross-Rossen se nachází v blízkosti českých hranic.

Pietní místo obětí masakru u Choustníkova Hradiště v únoru 1945.

Symbol trnové koruny na památníku v Choustníkově Hradišti.

Na dohled pietního místa je věž kostela v Choustníkově Hradišti.

Pracovní síly pro gigantické stavební projekty nacistů ve Slezsku poskytoval zejména koncentrační tábor Gross-Rossen a desítky jeho poboček. Jednalo se například o pobočku tábora Gross-Rossen, pracovní tábor Fürstenstein.

Ten patřil přímo pod správu pracovního tábora Riese. Vězni z tohoto tábora budovali i podzemní komplex pod zámkem Książ u Valbřichu (Wałbrzych). Právě sem měl být přesunut hlavní stan Adolfa Hitlera.

V Slezsku měly najít bezpečné útočiště i hlavní úřady třetí říše včetně generálního štábu.

Otrocká práce

Celé podzemní město budovali vězňové z koncentračního tábora Gross-Rossen v lokalitě Osówka. Práce zde začaly již v roce 1943. Řízení stavebních prací zde zajišťovala nechvalně známá organizace Todt.

Když Němci oblast před příchodem Rudé armády opouštěli, spálili veškerou dokumentaci, která by mohla prozradit účel celého projektu. Stejným způsobem se měli zbavovat i nepohodlných svědků – vězňů, kteří v Osówce pracovali.

Údajně byla část z nich usmrcena výbuchy přímo uvnitř komplexu podzemních chodeb.

Pochody smrti

V závěru druhé světové války byly takzvané pochody smrti vypravovány z poboček Gross-Rossenu i přes české území. Vězni byli na těchto pochodech masakrováni strážními oddíly za asistence místního německého obyvatelstva.

Jedna z těchto masových vražd se stala v únoru roku 1945 i v lokalitě Choustníkova Hradiště ve Východních Čechách. Usmrceno zde bylo téměř 200 lidí, vězňů z poboček koncentračního tábora Gross–Rossen v Sovích horách. Velké množství takových obětí nebylo stále identifikováno.

Epilog

S přihlédnutím k vysoké míře organizovanosti, kterou si nacistická vraždící mašinérie udržela de facto do posledních hodin druhé světové války, je oprávněnou spekulací, zda masakry na pochodech smrti vedoucích z tábora Gross-Rossen, nebyly v některých případech i cílenou snahou zbavit se nepohodlných svědků a udržet tak tajemství projektu Riese pro nějakou další čtvrtou říši, která však již naštěstí nepřišla.