Naším bezesporu nejtajemnějším bájným kopcem je Velký Blaník. Nachází se ve Středočeském kraji, asi 10 kilometrů od Vlašimi. Svoji výškou něco přes 600 metrů sice nepatří mezi nějaké velikány, ale svou pověstí naopak ano.

Ví se o něm, že byl osídlen již několik století před naším letopočtem. Také Keltové si na Velkém Blaníku zřídili opidium, chráněné řadami kamenných valů.

Vrch je také vnímám jako součást naší státnosti. A je opředen řadou pověstí.

Tou úplně nejznámější je ta o spícím vojsku uvnitř hory. Až bude prý českému národu nejhůře, otevře se takzvaná Veřejová skála.

Rytíři se v ten čas probudí ze spánku a v čele se svatým Václavem, patronem naší země, vyrazí do boje, kdy porazí nepřátele, kteří ohrozí klid a mír naší země. Pověst o vojsku čekajícím v nitru hory mohla vzniknout asi v patnáctém století.

Základem mohla být událost, kdy zcela záhadným způsobem u vesnice Býkovice, nacházející se na úpatí Velkého Blaníku, bylo poraženo početné nepřátelské vojsko.

Však také jedním ze základních kamenů Národního divadla byl kámen z Blaníku. Bylo to v době národního obrození, kdy se zde konaly tábory lidu za českou státnost. Kámen, vylomený v roce 1868, nebyl žádným drobečkem, neboť vážil 1750 kilogramů.

ANOMÁLIE BLANÍKU

K Velkému Blaníku se váže také řada příběhů o mizení a znovuobjevení lidí. Jejich společným tématem je to, že jeden den pobytu smrtelníka v útrobách hory se rovná jednomu roku v reálném životě.

Kromě ústního podání, či knižní podoby např. u Aloise Jiráska, je zaznamenán a úředně zkoumán i případ kameníka Václava Podbrdského z Louňovic.

Stalo se to právě při vylamování vzpomínaného základního kamene pro Národní divadlo. Podbrdský se při práci zřítil ze šedesátimetrové skály. Přestože dělníci viděli, jak padá, jeho tělo hledali marně. Proto byl po zákonem stanovené době prohlášen za mrtvého.

Jaké to však bylo všeobecné překvapení, když se po 18 letech objevil živý a tvrdil, že byl v hoře jen 18 dní. Tím to ovšem neskončilo.

S kamenickým mistrem Šolínem se u soudu ve Vlašimi domáhal zaplacení mzdy za vylomení základního kamene a soud skutečně vyhrál. Ale současně tím vzbudil pozornost jiného soudu – a to vojenského.

U něho čelil obžalobě, že se chtěl vyhnout vojenské službě. Zde vypověděl, že se po pádu probral ve velkém klenutém sále. Jeho průvodkyní se stala krásná dívka. Setkal se tam prý s řadou slavných lidí, s nimiž se telepaticky spojil.

Nakonec jej prý dívka vyvedla ven. Zajímavé je, že vojenský soud Podbrdského nijak nepotrestal.

Mizení a znovuobjevování lidí na Blaníku se vyskytovalo již v pověstech Keltů – a to hned na několika různých místech. A tak se skutečně nabízí hypotéza, že na zemi existují určité přestupní brány, kde je možné vstoupit do jiného paralelního světa. A právě i Blaník může být jednou z nich.