Z teorie, že potenciální mimozemské civilizace dosud nejsou na naší úrovni, vyplývá zajímavá možnost – jsme ve vesmíru první! Proto nám nikdo neodpovídá, byť se prostřednictvím vysílaných rádiových signálů pyšně hlásíme do všech koutů kosmu?

Možná, že právě my, lidské bytosti, jsme premianty v uvědomění si své existence a svých schopností. Vyvíjíme se a s přibývajícími technologiemi se posouváme dál.

Probudil se u nás život, zatímco na jiných planetách ještě spí, případně je ve svém úplném prapočátku. A takhle to může být klidně další tisíce, miliony let! Bude tou dobou ale o mimozemšťanech ještě někdo snít? Všechno se mění.

19. století bylo posedlé duchy a spiritismem, ve 20. století k nám dorazily létající talíře pilotované malými šedými postavami. Co bude záhadologickým „hitem“ 21. století se teprve ukáže, o mnohem vzdálenější budoucnosti nemluvě.

Nebyli ostatní dostatečně rychlí?

S pozicí „prvního“ souvisí často jeden přívlastek – nejrychlejší. A právě rychlost může hrát ve vývoji civilizace zásadní roli.

Studie Australské národní univerzity z roku 2016 totiž říká, že i když se ve vesmíru nachází či nacházelo více planet s podmínkami vhodnými pro vznik života, tak tyto podmínky netrvají věčně a „přestupové okno“ vedoucí z nicoty do existence je otevřené jen po omezenou dobu.

„Život ve vesmíru tak může být vzácný ne proto, že by bylo těžké jej začít, ale udržet.

V prvních fázích vývoje to může vzhledem ke všem probíhajícím procesům na planetách připomínat jízdu na divokém býkovi – a většina zkrátka spadne dolů,“ vysvětluje vedoucí studie Aditya Chopra.

Podle ní je život ve svém zárodku natolik křehký, že se jen výjimečně stihne vyvinout natolik rychle, aby přežil. Jsme tedy mi tou první šťastnou výjimkou?