Některá místa již po staletí vzdorují snahám badatelů a odmítají vydat svá tajemství. Dávní i novodobější mistři se v nich skrze náboženskou, numerologickou či jinou symboliku snažili nahlédnout do mystických rovin lidské existence. Patří mezi ně i slavný francouzský Notre-Dame.
Jedna z nejúchvatnějších gotických staveb světa, katedrála Notre-Dame v Paříži, vznikala v letech 1163–1345. Okolo černé věže katedrály stojí 12 zelených soch reprezentujících 12 apoštolů, ale skrývá se mezi nimi i jeden vetřelec.
V 19. století se totiž architekt Eugéne Viollet-le-Duc (1814–1879), vůdčí osoba velkých restauračních prací, rozhodl nahradit svojí podobiznou původní vzhled sv. Tomáše. A proč si vybral právě jeho? Protože jde o patrona všech architektů.
Od 13. století Pařížany shora pozorují oblíbené chrliče, groteskní monstra, která podle některých teorií symbolizují zlo přítomné mimo zdi chrámu, ale podle jiných před ním naopak mají chránit.
Smrt nevinných
Zeď severního chóru vypráví známý biblický výjev – vraždění neviňátek. Při bližším pohledu na nemilosrdného krále Heroda si lze všimnout malé postavičky na jeho zádech. Ta představuje ďábla.
Měl právě on našeptávat Herodovi, ať nechá v Betlémě povraždit všechny chlapce do stáří 2 let a zbaví se tak hrozby, že se jeden z nich v budoucnu stane spasitelem? Na severní straně rovněž najdeme středověkou obdobu Faustovské legendy, příběh o Teofilovi.
Mladý učenec se v touze po vyšším úřadě rozhodl upsat duši ďáblu, později ale hořce litoval a úpěnlivými modlitbami přivolal Pannu Marii, která se vydala do pekla vyzvednout jeho smlouvu. Učenec poté vedl ctnostný život a dostal se do nebe…
