Koncem 90. let minulého století přichází německá automobilka Volkswagen s přelomovým mimořádně úsporným vozem. Mnoho automobilových magazínů o něm hovoří v superlativech a nebojí se jej označit za „třílitrový zázrak“. 

Řeč je o dieselovém vozidle Volkswagen Lupo 3L. Na ujetých 100 kilometrů totiž při vhodných podmínkách spotřebuje pouze tři litry nafty (průměrná spotřeba je cca 7 l na 100 km)!

Lupo přichází na trh jako první sériově vyráběný vůz s takto nízkou spotřebou v roce 1999. Mohlo by se zdát, že v době zvyšování cen pohonných hmot, kdy je navíc kladen důraz na ochranu životního prostředí, se z nenápadného automobilu stane velký hit.

K tomu ale nedojde. Ačkoli nadchne mnoho automobilových recenzentů, upadá úsporné Lupo rychle v zapomnění. Proč? 

Nedostatky, nebo obchodní boje?

Aby byla zachována zamýšlená nízká spotřeba, museli se výrobci uchýlit k mnoha ústupkům. Důraz je kladen na odlehčení vozu, což znamená vyřazení všech nepotřebných částí a nahrazení těžkých dílů lehčími.

V základní výbavě tak chybí komponenty, které jsou u jiných aut samozřejmostí. Z montážních linek ale nakonec vzejde vůz s bohatou bezpečnostní výbavou a úsporný natolik, aby se počáteční investice majitelům vyplatila.

Jenže Volkswagen Lupo je v Evropě prodáván pouze do roku 2005. Do České republiky se nedostane vůbec a zůstává u nás stále poměrně neznámý. Šanci nedostane ani od obrovského západního trhu. Třílitrový model je totiž záměrně držen i mimo americký trh.

Není na něj údajně uveden proto, že by Američané neměli o malá úsporná auta zájem. Nestojí za tím spíše strach ropných koncernů?

Proč dnes nejezdí auta poháněná vodou?

Američan Stanley Allen Meyer (1940–1998) je podepsán pod sporným vynálezem automobilu poháněného vodou. Jeho vůz s vodními palivovými články údajně ujede na 4 litry vody asi 160 kilometrů!

K cestě z Los Angeles do New Yorku prý Meyerova bugyna potřebuje jen 83 litrů vody a žádné další palivo. Meyerovo tvrzení o zázračném autě se však v rámci vědecké komunity setkává s výsměchem.

Do dnešního dne nebyla publikována žádná odborná analýza jeho zařízení. Experti jej zkrátka ignorují. Meyerovi dokonce odmítají vydat patent na jeho zařízení. 

Kdosi však později projeví zájem odkoupit k vynálezu práva. Meyer se obává, že tím bude jeho objev zničen a prodej odmítá. To vyvrcholí soudem, který v roce 1996 označí Meyerův vynález za podvod.

O dva roky později sedí Meyer v restauraci na schůzce se dvěma belgickými investory. Náhle s křikem vyběhne ven. „Oni mě otrávili!“ zakřičí a padne mrtvý k zemi. Koroner po pitvě prohlásí, že Meyer měl vysoký krevní tlak a zemřel na mozkové aneurysma (výduť).

Řada lidí však nadále tvrdí, že byl zavražděn za účelem potlačení jeho vynálezů.