Při pohledu na tento nevídaný přírodní úkaz běhá i těm nejotrlejším cestovatelům mráz po zádech. Z ledem pokrytého antarktického pobřeží vyvěrá děsivě vyhlížející proud temně červené vody a stéká ze skály do moře.

Dlouhé desítky let si vědci z celého světa kladou stejnou otázku: „Co má krvácející útes na svědomí?“  

Anglický polárník a antropolog Thomas Griffith Taylor (1880–1963) si protáhne promrzlé končetiny a se zájmem pozoruje nehostinnou zasněženou krajinu. Najednou jeho zrak upoutá krvavě rudý vodopád, tryskající z ledovce.

Je to právě Thomas, kdo v roce 1911 poprvé zahlédne a prozkoumá jedno z nejpodivnějších míst naší planety. Zjistí, že zdrojem pramene v Taylorově údolí ve Viktoriině zemi na Antarktidě je zřejmě nedaleké jezero, ukryté pod 400 metrů tlustou vrstvou ledu.

On ani mnozí z jeho následovníků ovšem nedokážou přijít na to, proč je proud zbarvený do červena. Způsobují odpudivý odstín rudé řasy, rostoucí ve vodě, jak se akademici po dekády domnívali? Nebo ho má na svědomí něco úplně jiného?

Letité tajemství odhaleno!

Červená barva není jedinou zvláštností antarktického pramene. Přestože zdejší teploty běžně klesají hluboko pod bod mrazu, takzvaný Krvavý vodopád nikdy nezamrzá! Je totiž čtyřikrát slanější než voda ve světových oceánech.

„Studovala jsem Krvavý vodopád dlouhý čas a vždycky byl pro nás záhadou,“ svěřuje se současná americká mikrobioložka Jill Mikucki. Teprve nedávno, po více než 100 letech, se vědcům podařilo rozluštit tajemství rudé vody.

Ke své křiklavě červené barvě vodopád přišel díky vysokému obsahu železa. Tato informace zároveň přivedla badatele k velice fascinujícímu objevu.

V ledovci, z něhož pramen vytéká úzkou trhlinou, se nacházejí pravěké mikroorganismy, staré přibližně dva miliony let. Přežily zde, zcela izolovány od okolního světa, bez jakéhokoli zdroje světla, tepla či kyslíku! Jak je něco takového možné? A co to znamená pro vědecké poznání?

Žijí také na Marsu?

Akademici jsou z nečekaného nálezu nadšeni!

Jestliže mohou existovat živé organismy v takto extrémním a zdánlivě neobyvatelném prostředí, znamená to přece, že se podobní živočichové mohou skrývat třeba i hluboko pod zmrzlou pevninou planety Mars nebo na Europě, jednom z měsíců Jupiteru, jehož povrch taktéž pokrývá led.

Jsme tedy díky úchvatnému antarktickému vodopádu na stopě mimozemskému životu? Na odpověď si zřejmě budeme muset ještě nějakou dobu počkat.