Román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha patří ke klíčovým dílům světové literatury. Existoval však někdo, kdo poskytl autorovi slavného díla inspiraci pro vytvoření hlavní románové postavy?
První část románu vyšla v roce 1605 v Madridu a velmi brzy se stala bestsellerem, řečeno současným jazykem. V roce 2002 byl román v anketě nejvýznamnějších světových autorů zařazen mezi sto nejvýznamnějších beletristických děl světa.
Fiktivní nebo reálná postava?
Autor díla Miguel de Cervantes y Saavedra by měl jistě radost, že se některé prvky knihy staly ustálenými slovními obraty. Stačí o někom říci, že je „don kichot“ a hned si představíme člověka bez smyslu pro realitu, zasněného bojovníka toužícího dosáhnout nemožného.
Ustáleným obratem je též konstatování „boje s větrnými mlýny“ ve významu zbytečné snahy. Literární historikové si vždy lámali hlavu, zda Cervantes vytvořil postavu dona Quijota jako zcela fiktivní, nebo zda mu poskytla inspiraci nějaká skutečná historická postava.
Obvykle je citován i výrok, kterým se do této diskuze zapojil Daniel Defoe, autor neméně slavného díla Robinson Crusoe. Podle jeho názoru byla postava dona Quijota inspirována charakterem vévody de Medina Sidonia, Alonsa Péreze de Guzmána. Kým byl tento muž?
Neúspěšný admirál
Alonso Pérez de Guzmán byl španělský šlechtic, voják a problematický velitel slavné španělské Armady, která však značně pohořela ve střetnutí s Anglií v době panování Alžběty I. Navzdory tomuto vojenskému debaklu byl však vévoda de Medina Sidonia ponechán ve velitelské funkci.
V roce 1605 svým nerozhodným jednáním způsobil další porážku španělské flotily u Gibraltaru.
Dochoval se břitký Cervantesův sonet na adresu neschopného vévody. Je ovšem pravděpodobné, že autor slavného dona Quijota šel mnohem dále a konkrétní charakterové rysy vévody de Medina Sidonia předal i nesmrtelné románové postavě.
