Ovčí střívko není právě ta nejspolehlivější ochrana. Ženy „volného řemesla“ však ve středověku dobře vědí, jaké „čarodějné bejlí k zatrávení plodu užívati“…

Dle receptu klášterní medicíny z bavorského Würzburgu z 14. století „Popíjení hořčiny, která obsahovala snítku vratiče, dvě hrsti převařeného řešetláku a jehličí ze chvojníku“, působí lépe než hormonální antikoncepce.

Pravidelné popíjení tohoto lektvaru, složeného z přírodních abortiv („spouštěčů potratů“), se stará o to, že se žádný plod nemůže uchytit. Předejít nejrůznějším pohlavně-přenosným chorobám však také není od věci.

Nejlepší preventivní kůra se skládá z „obkládání rodidel květy oměje vlčího, co všechno nedobré sežere, jakož i drcený česnek v cibulovém lupení vložený do…“ Mohla být tato léčba účinná?

Lektvar ke zmámení počestného muže

Život prodejných dam ve středověku není žádný med, a tak není divu, že leckterá touží „po svém princi“. Jenže který soudný princ (nebo aspoň radní) by si začal s ženou nečistou?

V době prudérní morálky, kdy je neslýchané udržovat styky s lehkými ženami, by se musel dočista zbláznit. Naštěstí i na to existuje recept – kouzlo, „jak si milého navěky získati“. K jeho splnění „muselo být složeno sedm obolů“, jakýchsi magických úplatků.

Jak dále uvádí německá příručka:

„Zapotřebí je síra, pochodeň a džbán vodou míšeného vína, muže šat a jeho vlas, oheň z popela rozfoukaný, a elixír ten vypíti mu dej.“ Nezbytných sedm magických složek nápoje lásky je přitom uváděno už v tradiční hebrejské alchymii. Úspěch je prý zaručen!