„Melounové hlavy“. Tak zní přezdívka podivných bytostí, jež patří mezi děsivé mýty Severní Ameriky. Někteří tvrdí, že žijí jen v představách lidí, jiní proklamují, že je opravdu viděli.
Jde o malé znetvořené tvory, kteří se mají vyskytovat převážně v odlehlých oblastech amerických států Michigan, Ohio a Connecticut. Jedná se skutečně o monstra, nebo snad o zmrzačené lidi?
Patnáctiletý Američan Tommy jede 5. listopadu 2001 se svojí rodinou na návštěvu tetičky do Ohia. Znuděně se dívá skrz okno na ubíhající krajinu a do uší mu hraje ze sluchátek rock.
Začíná být netrpělivý, jejich auto bloudí po lesních cestách a úzkých silnicích už několik hodin. Najednou chlapcovu pozornost cosi zaujme. Přimáčkne obličej na sklo a snaží se mezi stromy rozeznat jakýkoliv pohyb. A pak to uvidí…
Lákají ho lidé
„Panebože,“ zašeptá chlapec a začne strkat do svého nevlastního bratra, který poklimbává vedle něj na sedačce. Na okraji lesa totiž běží jakýsi podivný tvor a očividně se snaží s autem závodit.
Velikostně odpovídá zhruba desetiletému dítěti, jeho hlava však vzbuzuje údiv. Je abnormálně veliká k tělu a vypadá jako obrovský oteklý meloun. Než se Tony vzpamatuje, zvláštní zjevení je pryč. Co bylo zač?
Tradiční povídačka
Podobné příběhy nejsou v místním kraji ničím zvláštním. Takzvané „melounové hlavy“ nebo „melounové děti“ patří již k tradičnímu folkloru. Málokdo z Michiganu, Ohia a Connecticutu nemá kamaráda nebo rodinného příslušníka, který by setkání s nimi nezažil.
Občas se zjeví v lesích, někdy je možné je potkat na polích či opuštěných silnicích. Nevybírají si žádný určitý čas. Jedna věc je ale vždycky stejná – mají podivně tvarované velké lebky. Někdo je považuje jen za pomatenou legendu. Jak je ale možné, že setkání s nimi hlásilo tolik různých lidí?
Noví páni lesů
Mezi místními koluje mnoho teorií o tom, odkud tyto podivné postavy pocházejí. Americká spisovatelka Linda S. Godfrey uvádí: „Jedno z realističtějších a nejpravděpodobnějších vysvětlení je, že se jednalo o děti, které byly postiženy tzv. vodnatelností mozku.
Ty byly na začátku století ze strachu umisťovány do sanatorií pro duševně choré, kde byly týrány.“ Proč je však obyvatelé vídají i dnes? Někteří si myslí, že děti byly po uzavření blázince vyhnány do lesa, kde zdivočely a dál se množily.
Teorií je více
Historická společnost Allegan County z Michiganu s jistotou tvrdí, že takový blázinec v těchto lokalitách nikdy neexistoval. Podle badatelů už však nedodává, že zde bývala nápravná zařízení pro mladistvé, která mohla dost dobře plnit podobné funkce.
Proč by také ne? Většina místních věří v jinou teorii. Ta rovněž zahrnuje nebohé děti. Tentokrát v ní však vystupuje ještě podivná postava doktora Crowa.
Šílení vědátoři
Doktor prý přijíždí do Severní Ameriky zhruba v období po druhé světové válce. Je pevně odhodlaný pokračovat se svými podivnými experimenty, které prováděl během války. Nastoupí proto jako výpomoc do sirotčince, kde má snadný přístup k potenciálním obětem.
Dětem podává podivné léky, které vedou k bizarním mutacím. Zoufalé nestvůry už své trýznění nemohou vydržet a jedné noci doktora zavraždí. Pak utečou do lesů. V této verzi je znát jasný odkaz na nacistické lékařské experimenty. Mohla by být tato historka tou pravou?
