První případ využívání podprahových signálů se má odehrát v roce 1917. Z manipulace s lidmi začne být tehdy obviňována Armáda Spojených států amerických. 

Ta v té době údajně začne do různých skladeb, plakátů a reklam umisťovat krátké motivační výzvy, které mají zpopularizovat službu v armádě. Domnělým cílem je tak jediné – přimět americkou mládež k tomu, aby se hromadně nechávala odvést do války.

Toto obvinění dodnes není vyvráceno ani potvrzeno. Mnozí jsou však toho názoru, že se věc jen zametla pod koberec a armáda s touto strategií pokračuje i nadále.

Převážně se tak mělo dít v letech 1939–1945 během 2. světové války, v roce 1955–1975 v době války ve Vietnamu a také od roku 2001. Tehdy USA vyhlásilo válku terorismu, vtrhli do Afganistánu a následně do Iráku.

Je tedy možné, že mnoho lidí, kteří vstoupili do americké armády a riskují životy, by tak neučinili, kdyby Armáda Spojených států amerických podprahové signály nepoužívala? 

Okamžitý nárůst prodeje

Do 60. let minulého století se údajně podprahové reklamy a zprávy v médiích objevují z čistě vědeckého důvodu. Marketing je v té době ještě v plenkách a vědci zjišťují a testují, jakým způsobem lidský mozek na podprahové signály reaguje.

V 2. polovině 20. století vejde do historie pokus amerického výzkumníka Jamese Vicaryho (1915–1977). Ten má udělat takový experiment, že do filmu, promítaného v jednom z amerických kin, vloží dva nápisy, které bleskově probliknou na plátně: „Jez popcorn. Pij Coca-Colu.“ Jaký je výsledek tohoto pokusu?

Obírají nás o peníze?

„Provedl jsem pokus s obrazovými podprahovými signály v podobě nápisů, které jsem opakovaně umístil do filmu v kině. Ty byly směrovány na prodej Coca-Coly a popcornu. Podprahové projekci bylo dohromady vystaveno 45 699 lidí.

Nárůst prodeje popcornu byl 57,5 %, zatímco u Coca-Coly 18 %,“ uvede Vicary v roce 1957 na svolané tiskové konferenci. Právě od té doby začne být možnost manipulace s lidmi pomocí podprahových signálů široce přijímána jako reálná hrozba!

Většina kin na světě je tak konspirátory dodnes obviňována, že tento trik stále využívá. Pravdou je, že mnoho lidí, kteří si popcorn či Coca-Colu nedají, jak je rok dlouhý, na něj často dostanou neuvěřitelnou chuť, právě když jdou do kina.

U mnohých z nás jsou popcorn a Coca-Cola dokonce to první, co se nám při pouhé zmínce o kině ihned vybaví. Je to opravdu jen tím, že se v nich tyto dva produkty prodávají? Nebo jsou do filmů skutečně umisťovány podprahové signály, o kterých ani nevíme?

Kupujeme během promítání popcorn a Coca-Colu za přemrštěnou cenu zkrátka proto, že nám to naše podvědomí tiše, ale zato efektivně našeptává?