21. května 1953: Pád neznámého objektu u letiště Kingman v Arizoně doprovází spekulace o zřícení mimozemské lodi.
Domů     Náboženství a okultismus
Měly čarodějnice skutečně ďábelskou moc?
Lenka Kospertová
od Lenka Kospertová 25.12.2017
3.7tis
252
SDÍLENÍ
3.7tis
ZOBRAZENÍ

Dlouho se věřilo, že největším viníkem honů na čarodějnice byla inkvizice. V posledních letech ale historikové zjišťují, že obvinění z čarodějnictví přicházelo daleko častěji „zezdola“, od obyčejných lidí.

Udavačů, závistivců, ale i obyčejných vystrašených zbabělců. Proč vůbec k čarodějnickým procesům docházelo? Byly tyto ženy skutečně ve spolčení s ďáblem? Kolik jich bylo doopravdy upáleno?

Čarodějnické procesy probíhaly neuvěřitelně dlouho – od 15. do 18. století, prováděly je katolické i protestantské vrchnosti. Kořeny těchto honů na čarodějnice ale sahají až do antických a germánských představ o zlých démonech.

Proti čarodějnickým praktikám se staví i židovská Tóra, právě z ní pochází známá zásada používaná během procesů: „Čarodějnici nenecháš naživu býti“.

ZLATÝ OSEL A ČARODĚJNICE

Už římské právo trestalo osoby praktikující čarodějnictví upálením. Jednou z významných osobností obviněnou v antickém Římě z čarodějnictví byl spisovatel a filosof Lucius Apuleius (125-180), který se ale dokázal před soudem obhájit.

O římských čarodějnicích a jejich pronásledování vypovídá jeho slavné dílo Zlatý osel, jediný zcela zachovalý latinský román starověku. Čarodějnictví se už tehdy řadilo k nejtěžším zločinům.

POHLED NA ČARODĚJNICE ZMĚNILY AŽ KŘIŽÁCKÉ VÝPRAVY

Až do 12. století byly čarodějnice běžně nazývány „bonae feminae“ (dobré ženy). V počátcích křesťanství byla víra v čarodějnictví považována za pohanskou pověru. Situace se změnila kontaktem s arabským světem během křížových výprav.

V zákonících některých zemí tak ve 13. století existovaly tresty upálením za čarodějnictví, především za míchání jedu a tzv. „vytváření počasí“. Trestalo se pokáním v délce až 7 let. Tehdy se čarodějnictví trestalo pouze církevními tresty, jako je zmiňované pokání nebo exkomunikace.

Stále převládal názor, že čarodějnice neexistují. Ke zlomu dochází v okamžiku, kdy začalo být čarodějnictví považováno za kacířství.

KLADIVO NA ČARODĚJNICE

Pronásledování čarodějnic začalo ve Francii a severní Itálii kolem roku 1340, zesílilo na sklonku 15. století. Roku 1484 vydal papež Inocenc VIII. (1432-1492) bulu „Sumus desidernatis“, ve které pověřil vyšetřováním čarodějnic Svatou inkvizici.

Tím podpořil úsilí fanatických dominikánů Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera, kteří v roce 1486 vydali neblaze proslulou knihu Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato příručka bijců čarodějnic nikdy nepředstavovala oficiální učení katolické církve, dokonce byla už roku 1490 inkvizicí odsouzena.

Kniha Kladivo na čarodějnice nikdy nepředstavovala oficiální učení katolické církve.

ĎÁBEL VYSTRKUJE DRÁPY

Pronásledování čarodějnic vyvrcholilo na přelomu 16. a 17. století, kdy byl popraven největší počet obětí hlavně v německých zemích, Švýcarsku a Skotsku. Dnes víme že v 17. století vrcholila tzv. „malá doba ledová“, nejchladnější období za posledních 2000 let.

Evropa na tom byla velice špatně. Katastrofální neúroda, vysoká úmrtnost, epidemie tyfu a cholery. Návrat černého moru. Ďábel vystrkoval drápy, na pozemský svět vstupoval skrze čarodějnice. Aspoň to tak viděli zubožení a hladoví lidé.

Blíží se apokalypsa a poslední soud. Průměrný lidský věk se snížil na 35 let.

JAK SE STÁT ČARODĚJNICÍ

Nejvíce čarodějnic bylo v Evropě upáleno mezi lety 1560 a 1640. Tehdy přebíraly od církve moc nad stíháním světské soudy. Každá druhá „čarodějnice“ na půdě Svaté říše římského národa německého byla popravena.

Evropa v 17. století byla pustou krajinou s nekonečnými lesy, hlubokými močály a malými osadami roztroušenými v téhle divočině. Les byl místem magie a kouzel, divokých zvířat a tajemných bytostí. Les ukrýval to, čemu lidé nerozuměli a čeho se báli.

Právě v takovém prostředí se z obyčejných babek kořenářek hledajících léčivé byliny stávaly čarodějnice posedlé ďáblem.

KOŘENÁŘKY, MASTIČKÁŘKY A PORODNÍ BÁBY

Tak si před staletím lidé představovali čarodějnice. Není divu, že se jich k smrti báli a přáli si jejich smrt. Byly to přitom obyčejné ženy využívající sílu přírody k léčení – nejrůznější babky kořenářky, mastičkářky nebo porodní báby.

Byly nevinné, ale přesto je jejich soudci označili za zplozenkyně ďábla, proti kterému je dovoleno zakročit jakýmikoli prostředky. Takovou čarodějnici často udal soused, protože to třeba byla krásná mladá žena, která odmítla jeho milostné návrhy.

BOŽÍ TREST ZA NEMRAVNÝ ŽIVOT

Světská i duchovní vrchnost vysvětlovala kruté zhoršení podnebí jako boží trest za nemravný život. Za to, že se lidé věnují magii, provozují čarodějnictví a páchají smilstvo. Takové řeči ale k nastartování masakrů nestačí.

Současné bádání ukazuje, že státy, které měly centralizovanou vládu a propracovaný soudní systém, dokázaly tyhle pověry potlačit a udržet stabilitu. Na území dnešního Německa ale v té době existovalo mnoho slabých států a státečků.

Menší vrchnosti nedokázaly tlakům na trestání čarodějnic čelit a často je také využívaly ke svému vlastnímu prospěchu. V severní Evropě, českých zemích nebo naopak v katolickém Španělsku a v Itálii se proto rozsáhlejší čarodějnické procesy nikdy nekonaly.

KOLIK ŽEN SKONČILO NA HRANICI?

Ještě na konci 19. století se tvrdilo, že na hranicích středověké Evropy (15.-17. století) skončilo během několika temných století až 9 000 000 čarodějnic. Není to pravda. Současní historikové došli k závěru, že při honech na čarodějnice mohlo být popraveno přibližně 35 000 – 50 000 lidí, což je velikost jednoho českého okresního města. Dvě třetiny z nich byly odsouzeny na území dnešního Německa.

Nejvíce byli ženy upalovány v Německu.

POSLEDNÍ ČARODĚJNICKÝ PROCES V EVROPĚ

V polovině 17. století začínají štvavé hony na čarodějnice ustupovat, definitivně procesy ukončilo osvícenství. V Rakousku zastavila pronásledování čarodějnic Marie Terezie (1717-1780). Poslední evropský soudní proces, kdy byla žena obviněna z čarodějnictví, ale proběhl až v roce 1950 v belgickém městě Turnhout.

Foto: Shutterstock.com , wikimedia.org
reklama
Související články
od Adriana Vojtíšková 15.5.2022 1.6tis
Přestože hon na čarodějnice je nejurputnější v 16. až 18. století, také ve 20. století ještě někteří lidé podléhají pověrčivosti a strachu z ďábelských sil.   Belgičanka Martha Minnen stane v roce 1950 před soudem ve městě Turnhout. Její sousedé Victor a Marie Deckxovi ji totiž obviňují z toho, že je čarodějnice a prý ji […]
od Mirek Brát 14.5.2022 791
Dnes jeho jméno už žádné velké vášně nebudí, v minulosti však Apollónius z Tyany vzbuzoval pozitivní, nebo naopak negativní reakce. V každém případě nenudil…Už pozdní antika ho srovnávala s Ježíšem. Život a doba Apollónia z Tyany patřily do prvního století našeho letopočtu. Rodák z města na území dnešního Turecka se proslavil nejen jako filozof, ale i jako cestovatel. Jeho výpravy vedly […]
od Pavel Polcar 13.5.2022 3.2tis
Přestože se nejedná o stavení velké, okamžitě při vstupu návštěvníci zjistí, že jim pouhých deset minut k prohlídce stačit nebude. Stěny, sloupy, dokonce i strop je pokryt skutečně požehnaným množstvím ornamentů. Mnohé z nich v kapli, jakožto posvátném církevním místě, nečekali ani samotní historici. Je zde možné najít celou řadu zelených pohanských mužů, andělů, samozřejmostí […]
od Eva Soukupová 12.5.2022 2.4tis
Ježíš na Golgotu v den, kdy se začala psát jedna z nejdůležitějších kapitol historie lidstva, opravdu vystoupal. Na kříži za něj ale zemřel někdo jiný. Gnostické texty ze 3. století popírají ty nejhlubší základy křesťanství. Stojí nejrozšířenější náboženství světa na události, ke které ve skutečnosti ani nedošlo?     Ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevzetí Ježíše Krista […]
od Pavel Polcar 11.5.2022 1.8tis
Mumifikace neboli proces uchování mrtvých byla kdysi rozšířená praxe v mnoha starověkých společnostech. Mumie a mumifikace v mnoha lidech evokují pocit hrůzy – vyvolávají představy groteskního, plátnem zabaleného monstra prohánějícího se starověkým chrámem. Opravdu, po mnoho desetiletí byly mumie součástí hororových filmů a gotických románů a ve veřejné fantazii byly zapsány jako součást tajemných náboženských […]