„Dlouhé kameny – menhiry“, z bretoňských slov kámen (men) a dlouhý (hir) najdeme na mnoha místech Evropy. Pracně je vztyčovali pravěcí lidé, stejně tak činí dnešní Harrachované, obyvatelé známého krkonošského střediska pod Čertovou horou.

Menhiry najdete v Harrachově na mnoha místech: u autobusového nádraží, nedaleko skokanských můstků, dokonce zde mají unikátní menhirovou stezku.

I zde jsou menhiry poskládány tak, aby středovým menhirem proudila energie, především jeho podélnou osou, od země do volného prostoru. Menší kameny okolo hlavního menhiru tuto energii pak přebírají a rovnoměrně distribuují do okolí.

Vnímavý návštěvník Harrachova může údajně takovou sílu a energii doslova fyzicky cítit. Harrachovské menhiry nejsou tak známé jako Le Grand Menhir ve francouzské Bretani či záhadné jako Stonehenge, o tom není pochybnost. Jsou ovšem příkladem novodobého zájmu o menhiry v našich zeměpisných šířkách.

Čertova hora

Z hlediska paranormálních jevů je v Harrachově jistě zajímavá tamní Čertova hora. Prý se v dávné minulosti jmenovala Andělská hora. Pak se však „cosi“ pokazilo a z Andělské hory se stala Čertova.

Aby se zase „něco“ nezkazilo, k tomu může pomoci i pozitivní energie novodobých harrachovských menhirů. Navíc, chcete – li mystické spojení kamene a vody, bude vám rovněž v Harrachově vyhověno. Stačí si zajít k řece Mumlavě.

Epilog

Archeologové prý pohlížejí na původní české pravěké menhiry s krajní nedůvěrou. Prý se nejedná o dílo lidských rukou, a pokud už ano, cílem nahromadění a vztyčení kamenů nebyla pozitivní energie, ale praktická funkce hraničního sloupu či rozcestníku. U těch harrachovských tyto pochybnosti ovšem padají.