Téměř asi každý z nás jistě už někdy zažil situaci, kdy mu nějaká nepříjemnost zabránila odjet nebo odejít na základě předem určeného časového plánu a způsobila tak kupříkladu pozdní příchod do zaměstnání.
Co když se však nejednalo jen o pouhou náhodu, ale cosi nás ochránilo před něčím daleko horším?
Spiknutí nepříznivých okolností?
Například letuška společnosti Air France Isabelle Saryanová měla v roce 2000 vzlétnout na svůj další let. Ráno se však ošklivě řízla do prstu a následně navíc její syn dostal horečku. Zavolala tedy své matce a požádala ji o hlídání.
Té se však podařilo uklouznout po slupce od mandarinky, kterou kdosi ledabyle pohodil, a zlomila si nohu. Potom už Isabelle tedy skutečně nezbývalo nic jiného než zavolat nadřízenému a požádat ho o udělení volna. Jen několik minut po startu se dotyčné letadlo zřítilo…
Přízeň osudu?
Také známý ruský herec Alexandr Abdulov unikl zřejmě díky zásahu Prozřetelnosti jisté smrti.
Jednoho dne se herec vydal na cestu letadlem, ale když už Abdulov seděl v letadle, najednou k němu přistoupila letuška a řekla mu, že v letadle, které odlétá o půl hodiny dříve, je ještě jedno volné místo.
Herec nakonec nastoupil do dřívějšího letu a bezpečně se dostal do cíle své cesty, kde se pak dozvěděl, že letadlo, které předtím opustil, havarovalo.
Předvídání tragédií?
Velmi překvapivý je pak přímo fenomén předvídání blížících se tragédií. Kupříkladu dne 21. října 1966 zasáhl horskou vesnici Aberfan ve Velké Británii sesuv uhelného bahna, který zasypal a zničil mnoho domů i veřejných budov, a to včetně místní školy.
Den před tímto neštěstím se prý devítiletému místnímu děvčátku Eryl Jonesové ve snu zdálo, že jde do školy, ale místo školní budovy údajně nachází už pouze jen jakousi černou hmotu…
Eryl bohužel spolu s ostatními dětmi, které toho osudného dne přišly do školy, skutečně zahynula pod nánosy bahna…
Děsivé potvrzení snů jiných osob
Mohlo se i v tomto případě jednat o varování Prozřetelnosti přímého účastníka budoucí tragédie? Ovšem jak potom vysvětlit skutečnost, že tato „vidění“ někdy mívají rovněž i lidé, kteří nemají s nadcházejícími nešťastnými událostmi vůbec žádnou spojitost?
Například jistá slečna Mildenová pak konkrétně ve svém snu sledovala, jak kopáči zpod trosek stavby vyprošťují těla mrtvých dětí.
Teprve o tři dny později uviděla tuto reálnou, hrůzostrašnou scénu z britského Aberfanu za bdělého stavu a na vlastní oči v televizi… Co si máme o podobných tušeních smrti a blížícího se nebezpečí vlastně vůbec myslet?