Jmelí jako neobvyklá, magická rostlina je opředena množstvím zvyků a pověr. V historických dobách plnilo různé funkce, například v období druidů se stalo přímo jejich posvátnou bylinou.

Obzvláště posvátné bylo prý pro druidy jmelí z dubu, na němž se vyskytuje jen poměrně výjimečně. Jeho kouzelná moc se v takovém případě dala zajistit pouze jen výhradně určitou, konkrétně danou dobou sběru, navíc za doprovodu vhodného rituálu.

Jmelí nasbírané v době zimního slunovratu rozdávali pak druidové lidem jako takzvaný „všelék“.

Zlé a jedovaté, nebo nosí štěstí?

Někdy však jmelí bývalo občas považováno rovněž také i za jedovaté a zlé, ale ve většině pojetí, a to až do dnešních dnů, prý údajně přináší štěstí. V dřívějších dobách se navíc i věřilo, že jmelí chrání proti neštěstí, nemocem, blesku a ohni.

Ochrana dětí

Jmelí se též pokládalo dětem do kolébky, aby čarodějnicím zabránilo ukrást dítě a položit na jeho místo dítě podvržené.

A v neposlední řadě se údajně též jmelí hlohové nebo jabloňové kladlo do kolébek, aby zlá strašidla nemámila děti – a také prý k zahánění strašlivých snů a vidění.

Léčivé účinky?

V minulých dobách se věřilo, že když se prášek z kůry dubového jmelí smíchaný s páleným vínem vypije ráno na lačný žaludek a navíc ještě i večer, zapuzuje obyčejnou, druhou i třetí zimnici, žloutenku, běhavku, všelijakou otravu, závrať a souchotiny.

Léčebné funkce?

Matthioli, významný renesanční lékař a botanik italského původu, ve svém Herbáři neboli Bylináři přímo uvádí: „Kdo má červy v břiše nebo v žaludku, požívej tento prášek ve všech pokrmech i nápojích.

Proti sražené krvi v těle následkem úrazu vař dubové jmelí ve víně, pak vezmi vejce na tvrdo vařené a vyjmi z něho žloutek, který rozetři ve víně…“ A dále se zde dočteme:

„Někteří také tvrdí, že jmelí hruškové pomáhá k snadnému početí a porodu.“ Podle Matthioliho prý „jmelí nebo-li lep z něho utlučený s nehašeným vápnem a přistrojený v podobě náplasti na slezinu tuto zmenšuje.“