Do malé jihočeské vesničky se vrací vetchý stařec. V nůši na zádech má chrastí a několik polen. Pocházejí ze stromu, pod nímž se narodil Jan Žižka z Trocnova. Jakmile se stařík dřeva dotkne, nestačí se údajně divit.

Podle básníka Adolfa Heyduka totiž začne mládnout. Je to možné, nebo jde jen o lidovou báchorku?

Už od východu slunce panuje u osamělé tvrze Trocnov dusno až k zalknutí. Kateřina, manželka zdejšího zemana, sice každým dnem čeká narození dítěte, čeledi je ale málo a proto se za letního parna vydá na pole, aby rolníkům přinesla něco k snědku.

Když se vrací domů, obloha se rychle zatáhne a přižene se bouřka. Kateřina spěchá do lesa, aby se před průtrží mračen schovala. Úkryt nakonec najde pod vznosným dubem, kde ji ale přepadnou porodní bolesti.

„Tu spatřil světlo světa její syn Jan,“ stojí ve Starých pověstech českých. Strom je podle místních lidí kouzelný. Poprvé se to má projevit už roku 1360 při Žižkově (1360–1424) příchodu na svět.

Malým dětem prý dodává síly, jichž má budoucí vojevůdce od narození na rozdávání.

Porazí ho duchovní?

Na zemi, kousek od místa, kde památný strom stál, je možné spatřit ohořelé dřevo. Jak dub zanikne, není úplně jasné. „Blesk mu ondy v bouřné slotě starou hlavu srub,“ píše májovský básník Adolf Heyduk (1835–1923).

Současní historici se spíše kloní k tomu, že je strom pokácen a spálen. Probošt borovanského kláštera totiž nedaleko něj nechá roku 1682 vystavět kapličku zasvěcenou Janu Křtiteli.

Vůbec se mu totiž nelíbí, že ke stromu putují stovky lidí a vzdávají zde hold husitskému hejtmanovi. Od vzývání kalicha je chce odvrátit malým svatostánkem. Krok se ale mine účinkem. Poutníci si dokonce kapličku překřtí na Žižkovu. Rozezlený probošt proto nechá roku 1700 dub porazit a spálit.

Poslouží na talismany

U ohořelých pozůstatků stromu se srocuje početný dav. Ať už Žižkův dub zanikne při bouřce nebo po zásahu duchovního, lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí si z místa začnou odnášet ohořelá polínka, úlomky dřeva i drobné větvičky.

Věří, že strom měl magické vlastnosti. Jiní si z dubu dělají talismany. „Nosily je za půl roku, každý zdiven byl, že těm dětem zrovna v skoku přibývalo sil,“ uvádí Heyduk. Starším lidem má dokonce dřevo ze Žižkova dubu navracet mládí.

„Smál se děd a ruče z kmene větev v ruce vzal; jarost vešla do ramene, svěžest v každý sval,“ dodává literát. Jde o básnickou nadsázku nebo o skutečnost?

Sdílení energie

U vysokého košatého stromu je možné spatřit meditujícího člověka. Heyduk měl zřejmě na mysli hlavně posílení národního sebevědomí, stromy ale podle některých parapsychologů umí opravdu léčit a předávat pozitivní energii.

„Odpradávna je známo, že stejně jako ostatní rostliny umějí absorbovat sluneční energii, již potom ochotně sdílejí s člověkem,“ tvrdí viscerální terapeutka Lara Kucher. Lidé k nim podle ní chodili odjakživa, aby se zbavili nemocí či neplodnosti.

Podle tuvinského šamana Ekera Dovuu, jenž často navštěvuje Českou republiku, je prý skrze ně dokonce možné navázat spojení s dávnými předky. Lidé, kteří si okolo roku 1700 odnášeli domů úlomky Žižkova dubu, jistě na magickou moc stromů věřili.

Zafungovat tak mohl i známý placebo efekt. Dotyční se cítili mladší a silnější, protože si mysleli, že se tak díky dřevu může stát…