Když je roku 1891 na severu Dánska objevena bohatě zdobená stříbrná nádoba, později označená jako kotlík z Gundestrupu, je jasné, že předmět datovaný do prvního století před naším letopočtem odhalí mnoho tajemství o našich předcích.

Jedna z rytin zobrazuje mužskou postavu s parožím a brzy se ukáže, že jde o jednoho z nejmocnějších bohů Keltů.

Keltský bůh lesa nebo také Rohatý bůh Cernunnos odvozuje své jméno právě od rohů na své hlavě. „Cern“ pochází z brythonského „corn“, tedy roh. Rohatá ozdoba hlavy je dokonalým symbolem pro říši přírody, kterou tento bůh spravuje.

Ta je na Gundestrupském kotli znázorněna zvířaty obklopujícími sedícího Cernunnose držícího v rukou hada a zdobený nákrčník zvaný torkéz, který v mytologii bývá spojován s postavami hrdinů a bohů.

Člověk a příroda

Cernunnos během staletí získává mnoho jmen a kupříkladu v pozdější welšské mytologii je znám jako Cernwn. Splývá i s takzvaným „Zeleným mužem“, který coby duch přírody a pohanský symbol plodnosti mívá podobu mužské tváře obklopené listím a větvičkami.

Takové reliéfy je dokonce možné nacházet na kostelech a v katedrálách, zejména z období gotiky. Zelený muž však zažívá svou renesanci díky moderním pohanům, kteří v něm spatřují ideální ztělesnění spojení člověka s přírodou.

Cernunnos tak patří mezi populární bohy i v dnešní době, například v tradici Wicca. Ve své dávné době však bývá rovněž bohem lovu. Ten je v souvislosti s ním chápán jako posvátný akt, který respektuje nejen lovce, ale i lovnou zvěř.

Lze tu vysledovat spojující linku s předkeltskými časy a je tak velmi pravděpodobné, že Cernunnos se vyvíjí z o mnoho staršího božstva.

Ztělesnění Antikrista

Coby bůh spojovaný s plodností je vrcholem jeho oslav období keltského svátku Beltain, tedy přelom dubna a května, u nás známého jako pálení čarodějnic.

Ostatně Cernunnos je po celé Británii uctíván jako „pán divokých věcí“ a jeho vliv je tak silný, že si nachází cestu do Irska, Francie, Německa a dokonce i Itálie.

Právě ze severu této země, přesněji z Val Camonica, pochází nejstarší objevené zobrazení Rohatého boha staré téměř dva a půl tisíce let!

Křesťanský svět však proti příliš mocnému Cernunnosovi radikálně vystupuje a začíná jeho podobu zneužívat k vyobrazení Antikrista, kterého se drží po celý středověk.

Jenom k věci!

Snad proto bývá Cernunnos v příbězích i svými uctívači vnímán s respektem. Ne jako nepřátelská bytost, ale jako bytost patřící spíše do světa divoké přírody, než do civilizace.

Jednat s ním tak má svá úskalí a je dobré počítat s tím, že bůh, jehož totemové zvíře je jelen, nemá příliš trpělivosti s některými lidskými rysy. Doporučuje se na Rohatého boha obracet pouze s důležitými otázkami a nezatěžovat jej maličkostmi.

On takový strážce brány na onen svět umí dát svou odpověď razantně najevo, třeba nějakým hlubokým transformačním zážitkem.

Rituál k propojení s přírodou

Venku se pomalu probouzí příroda, která si stejně jako Cernunnos zaslouží jednat s respektem. Je tedy vhodné se věnovat obřadům k jejímu uctění.

Takové rituály se provádějí přirozeně nejlépe rovnou venku, třeba v lese, za použití přírodních materiálů jako jsou šišky, žaludy, dřevěné hůlky, kameny a podobně.

Vytvořte si provizorní venkovní oltář kupříkladu na starém pařezu, zklidněte svou mysl a zaposlouchejte se do zvuků přírody kolem sebe. To k vám promlouvá duch lesa. Když budete dost pozorní, zjistíte, že vám přináší i odpovědi na vaše otázky.