Italský katolický kněz Marcello Pellegrino Ernetti (1925–1994) spolu se svým kolegou Françoisem Brunem (*1931) tvoří počátkem 60. let minulého století součást dvanáctičlenného týmu odborníků z celého světa.

Pracuje v něm údajně i talentovaný německý konstruktér Wernher von Braun (1912–1977), který za 2. světové války sestrojí přelomové rakety V2 a po válce pracuje pro americkou společnost NASA (národní úřad pro letectví a kosmonautiku – pozn. red.).

Dalším vědcem je italský fyzik Enrico Fermi (1901–1954), který se podílí na vzniku první atomové bomby. Vědcům v laboratoři pod rukama vyrůstá velká skříň se dvěma katodovými trubicemi a množstvím tlačítek a páček. Říkají jí chronovizor.

Vynález podle výrobců dokáže po zadání místa a času přehrát událost, která se zde odehrála, a to nejen obraz, ale i zvuk. Také prý umí lokalizovat konkrétní osobu.

Chronovizor funguje na bázi zachycení, dekódování a přenosu elektromagnetické radiace, kterou minulá událost na místě zanechala.

Jsou důkazy dostatečné?

S použitím chronovizoru údajně otec Ernetti přihlíží ukřižování Ježíše Krista, a vše dokonce dokládá fotografií pořízenou z místa. Je také svědkem více než 2000 let starého divadelního představení.

„Ve snaze dokázat, že to skutečně dokázal, přinesl fragment ztracené hry římského básníka Quinta Ennia (239– 189 př. n. l.).

Tento nový materiál se perfektně shoduje s Quintovými hrami a uvnitř církve způsobí velký rozruch stejně jako údajné spatření výjevů ze života Ježíše Krista,“ líčí americký novinář Colin Bennett.

Ježíš byl podvod. Ale zbytek?

Na smrtelné posteli Ernetti přiznává, že fotografie tváře Ježíše je podvod, ale jedním dechem také upozorňuje, že přístroj je skutečně funkční. Jeho kolega Bruno však Ernettiho zpovědi nevěří a je přesvědčen, že úřady jej donutily vydat falešné doznání.

Krátce poté chronovizor nenávratně mizí. Podle některých teorií je zabaven a nyní jej používá Vatikán nebo lidé, kteří tajně ovládají vlády a ekonomiku po celém světě.