Vědci v africkém Gabonu nalezli stopy materiálu, který podle všeho prošel jadernou reakcí. Nejde však o odpad z nějaké utajené jaderné elektrárny. Jak ukáže další výzkum, k reakci muselo dojít před dvěma miliardami lety!
Vědci tvrdí, že planeta dokázala vytvořit přírodní reaktor. Další oponují. Muselo jít o uměle nastolené podmínky! Kde je pravda?
Gabonská republika v Africe má bohaté zásoby uranu. V roce 1972 tu provádí výzkum tým francouzských vědců pracujících v závodě na výrobu paliva pro jaderné elektrárny. Právě oni ložiska uranu objeví.
Při analýze izotopového složení uranu si však všimnou nepatrného rozdílu. Ve vzorku je nižší obsah izotopu U-235, než se očekávalo. Když se pak vědci této zdánlivě drobné odchylce začnou věnovat, s překvapením zjistí, že izotop byl již z rudy vyloučen a použit.
Zjednodušeně to znamená, že v podzemí Gabonu existoval a fungoval jaderný reaktor a uran, který už byl použit ve štěpné reakci. Jenže už před dvěma miliardami let! Vědci zatím dokázali lokalizovat celkem 16 reaktorových zón.
Část z nich leží v uranovém nalezišti Oklo v jihovýchodní části Gabonu a několik dalších v asi 30 km vzdáleném Bangombe. Nikde jinde na Zemi se podobný úkaz nenachází! Jak mohlo k jaderné reakci na tehdy neobydlené planetě dojít? Možná přece jen nebyla až tak pustá.
Příroda vytváří elektrárny!
O štěpení atomů se dlouho předpokládá, že nemůže vzniknout jinak než přičiněním člověka. Objev reaktorů v Gabonu však nutí vědce změnit názor.
Před dvěma miliardami let, tedy v době, kdy jedinými živými organismy na Zemi jsou bakterie, silice a první řasy či mnohobuněčné organismy, jiná než přírodní cesta nepřipadá v úvahu.
„Pokud je nám známo, máme důkaz přírodních reaktorů, které vznikly a fungovaly, jen z jednoho místa v Gabonu, ale to ukazuje, že mohly existovat, a naše výpočty naznačují, že jejich výskyt byl v dávné historii Země pravděpodobnější,“ tvrdí Jay Cullen z University of Victoria v Kanadě.
Zjednodušeně řečeno, podle Cullena existuje jen jediné místo, kde v dávné historii probíhala jaderná reakce.
A přestože nejsou přesně známy mechanismy, na základě kterých mohl přírodní reaktor fungovat, vědecké výpočty připouštějí, že to kdysi dávno nebylo nemožné.
Podle oficiálních tvrzení vědců došlo k naprosto jedinečnému prolnutí různých faktorů, které umožnily spuštění reakce. Jiní odborníci ale oponují. Jak by to celé mohla být jen náhoda?
Kdo na proces dohlížel?
Ti, kteří teorii přírodního procesu zpochybňují, mají pro svůj postoj argumenty.
Na základě geologických a radiochemických analýz bylo zjištěno, že ložiska uranu v tamních skalních masivech umožnila vznik a udržení se štěpné jaderné reakce se stabilním výkonem po velice dlouhou dobu. Každý reaktor byl aktivní zhruba 150 tisíc let.
Štěpné reakce v celém regionu pak probíhají asi 500 000 let. Během celé této dlouhé doby je reaktor stabilní a drží si poměrně nízké hodnoty.
Jak je možné, že reakce nikdy nepřerostla v nekontrolovanou produkci energie, která by mohla vyvrcholit roztavením ložisek, či dokonce jadernou explozí? A to není vše!
Přestože reaktory zabírají poměrně velkou plochu a ve své aktivní době se táhnou až několik kilometrů, tepelný dopad na okolní prostředí je omezen na pouhých 40 metrů na každé straně.
Ještě podivnější je fakt, že nedošlo k rozšíření radioaktivního odpadového materiálu do okolí. Podle vědců odpad zadržely horniny kolem reaktoru. Podle jiných na proces musel dohlížet kdosi inteligentní.
Kdo vyrobil pravěké atomovky?
O působení neznámé mimozemské civilizace, která je dobře obeznámena s jadernou energií, nevypovídá jen existence gabunského reaktoru. Myšlenku mají podporovat i další indicie.
Mezi nimi jsou například stopy po jaderné explozi, která se mohla odehrát v dávné historii. Nejsilnější známky o ní existují v případě náhle zaniklého starobylého indického města Mohendžodaro, obývaného v letech 3000 až 2000 let př. n.
l., jehož pozůstatky byly odhaleny v roce 1922. Britsko-italská dvojice vědců Jayce Davenport a Enrico Vincenti zjistili, že starověké město pohltil silný žár přesahující 1500 °C. V předpokládaném epicentru byly všechny domy srovnány se zemí a s narůstající vzdáleností rozsah škod klesal.
Uprostřed ruin bylo nalezeno množství úlomků zeleného radioaktivního skla, které se objevuje i v Nevadské poušti, kde armáda USA testuje jaderné zbraně. Desítky zkoumaných koster navíc vykazují padesátinásobně vyšší množství radiace, než je běžné. Stalo se snad prastaré město cílem jaderného mimozemského útoku?
