„Láska je dým, jak vzdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne,“ říká Romeo ve slavné Shakespearově hře. Jeho přítel Merkucio mluví o poznání drsněji:
„Láska je uslintaný idiot, který s vyplazeným jazykem poskakuje po světě jak šašek a jenom kouká, do jakého otvoru by honem vlezlo to jeho poblázněné ztopořené žezlo.“
Pero namočené do inkoustu skřípe po papíře. Řádek za řádkem přibývají básnické obraty rozehrávající historii dvou veronských milenců.
Generace divadelníků se později stále znovu vracejí ke hře Williama Shakespeara (1564–1616), aby věčné téma tragické lásky převedli na jeviště. Přitom si kladou neodbytnou otázku: Mohli Romeo Montek a Julie Kapuletová žít i ve skutečnosti?
Příběh milenců, umírajících pro svou lásku, je starý jako lidstvo samo. Rodiče milenců Pyrama a Thysby sebou vzájemně okázale pohrdají, jak zmiňuje římský básník Publius Ovidius Naso (43 př. n. l.–17 n. l.) už ve svých Proměnách.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
