Na scéně se objeví svědectví služebné z domu na břehu jezera. V pět hodin ráno spatří dívka na hladině velké zvíře s dlouhým krkem, jako má žirafa, malou hlavou a dvěma krátkýma předníma nohama. Také ona je ze svého zážitku celá bez sebe a svěří se své paní. 

V této atmosféře se v prosinci roku 1933 objevuje první snímek bájného monstra! Světu ho představí muž jménem Hugh Grant. Blízko města Foyers (na východním břehu jezera–pozn. red.) uvidí cosi, co vyčuhuje dva až tři metry nad hladinou vody.

Lekne se, ale neztratí duchapřítomnost a strašidelnou bytost vyfotografuje. „Měl jsem z příhody podivné protichůdné pocity, proto jsem nechal film v aparátu delší dobu, než jsem snímky vyvolal,“ vysvětluje Grant špatnou kvalitu svých záběrů.

Jeho fotografie jsou ale později prohlášeny za podvrh. Rozmazané snímky údajně zachycují Grantova koupajícího se labradorského retrívra.

Srážka s Lochneskou

Dalším údajným svědkem příšery je student veteriny Grant Abriachan. Ten v lednu 1934 uhání na svém motocyklu temnou nocí do města Inverness. Náhle se mu do zorného pole dostane obrovský netvor. Grant začne brzdit, ale srážce neunikne.

Zvíře po nehodě rychle zmizí. Vyděšený a pohmožděný Grant jen taktak dojede domů, kde rychle naskicuje obrys tajemného tvora. 

Monstrózní blud

V dubnu roku 1934 se po břehu jezera procházejí uznávaný chirurg z Halley Street plukovník Robert Kenneth Wilson (1899–1969) společně se svým přítelem.

Oba dva vášniví ornitologové chtějí u vody fotografovat hnízdící ptáky, když tu si povšimnou podivného výjevu na hladině. Z vody se zčistajasna vynoří dlouhatánský krk s malinkatou hlavou. Plukovník neváhá, rychle tasí svůj fotoaparát a zvíře čtyřikrát vyfotí.

Nejzdařilejší snímek pak nabídne listu Daily Mail, který jej publikuje. Wilson má ale podmínku. Nepřeje si, aby zveřejněná fotka byla jakkoliv spojována s jeho jménem. Povedená fotografie Lochnesské příšery tedy vejde do historie pod názvem „Chirurgův snímek“.

V Anglii, a posléze i v celém světě, vyvolá naprosté šílenství. Na poklidné jezero se sjíždí dívat davy turistů, lovců, dobrodruhů, mezinárodních expedic i různých badatelů. 

63 let mlčení

Sláva Wilsonova snímku trvá dlouhých 63 let – až do roku 1997, kdy je britským deníkem Sunday Telegraph definitivně prohlášen za padělek.

O tři roky dříve se totiž na smrtelném loži přizná britský sochař a modelář Christian Spurling (1901–1994), že se na tomto podvodu podílel. Autorem fotky je podle něj jeho nevlastní bratr Ian.

„Na jezero jsme umístili malou ponorku a já ji opatřil dlouhým krkem s hlavičkou,“ sděluje podrobnosti Spurling. Snímek vyfocený z patřičné dálky pak opravdu vypadá důvěryhodně.

Iniciátorem celé akce je přitom již zmiňovaný lovec velké zvěře, zhrzený Marmaduke Wetherell, otec obou dvou bratrů. Doktor Wilson byl do podvodu zatažen kvůli věrohodnosti pořízené fotografie. Vše považoval za skvělý vtip a s „legráckou“ souhlasil.

Když však rozruch kolem snímku přerostl rámec žertu, rozhodli se všichni zúčastnění, že podvod neprozradí. Zarážející však je, že zatímco Spurling promluvil, ostatní vydrželi mlčet navždy. A tak se nabízí otázka – bylo jeho přiznání vůbec založené na pravdě?