V letech 1974 a 1975 světem otřásá obří americký skandál. Vycházejí totiž najevo informace o tajném projektu s názvem MK-ULTRA, jehož cílem byl například vývoj spolehlivých metod vymývání mozku a naprostého ovládnutí mysli jedince.

CIA přitom nezdráhá využít ilegálních postupů včetně testování pochybných metod na lidech.

Jedna z mnoha částí rozštěpeného výzkumu probíhající pod hlavičkou MK-ULTRA je výzkum zaměřený na řízené působení na lidskou mysl pomocí mučení.

Mimořádně aktivní v této oblasti je skotský psychiatr Donald Ewen Cameron (1901–1967), prezident Americké a kanadské asociace psychiatrů, který jako pokusné subjekty využívá pacienty své léčebny v Kanadě.

Přicházejí s běžnými psychickými problémy, jako jsou například úzkostné poruchy či deprese po porodu a podobně, místo poskytnutí pomoci a bezpečného úkrytu však lékař tyto pacienty bez jejich vědomí využívá k vlastním zvráceným cílům.

Cameron doufá, že se mu podaří najít způsob, jak vyléčit schizofrenii a další závažné duševní nemoci vymazáním stávajících vzpomínek a přeprogramováním psychiky jedince.

Když mu CIA, pro níž je koncept vymazání a přeprogramování mozku bezesporu lákavý, zprostředkovaně nabídne tučnou finanční odměnu a možnost libovolně testovat své metody na lidech, aniž by mu za to hrozil postih, nemusí se dlouho rozmýšlet.

Může teorie doktora Camerona obstát v praxi nebo jde jen o další neuskutečnitelnou myšlenku?

Své trýznitele považují za rodiče

Metody, které Cameron a další vědci využívají k dosažení vytyčených cílů, jsou neuvěřitelně brutální. Často jde o extrémní násilí, ať už psychické, fyzické či sexuální. Některé subjekty jsou pomocí drog uváděni do dlouhodobého bezvědomí.

Navozené koma v jednom případě trvá údajně až tři měsíce! Další mučení musejí snášet hlasité zvukové smyčky. Ve snaze přeprogramovat mozek pacientů jsou tito lidé nuceni po dobu 16 hodin denně poslouchat stále se opakující jednoduchá sdělení.

Nahrávky Camerona se během této doby mohly přehrát až půlmilionkrát. Prvních deset dní nahrávky obsahují negativní zprávy, po nichž následuje deset dní pozitivních zpráv. Úzkost, která se u pacientů v průběhu experimentu opakuje, je tlumena silnými sedativy.

Jindy jsou zase pacientům po dobu 30 až 40 dnů několikrát denně prováděny terapie pomocí elektrošoků.

Je naprosto cynické, že právě Donald Cameron byl v minulosti členem lékařského tribunálu v Norimberku, který odsoudil nacistické experimenty na lidech a zavedl pravidla proto, aby se již podobná zvěrstva neopakovala! Proč se k nim nakonec sám uchýlil?

Šílené následky

O skutečné motivaci psychiatra lze jen spekulovat. Možná ho zlákala finanční odměna a možná pro něj byla ještě lákavější představa získání moc nad myslí pacienta. Nelze ani vyloučit, že byl skutečně přesvědčen o léčivých účincích svých metod.

Realita je ovšem velice smutná. Z jinak zdravých jedinců, kteří přicházejí psychickými problémy, které lze poměrně úspěšně léčit, se stávají nesoběstačné trosky a duševně nepřítomné schránky toho, co dříve bývalo důstojnou lidskou bytostí.

Cameronova „léčba“ u pacientů způsobuje mimo jiné inkontinenci, ztrátu paměti, ztrátu řeči, zapomínání či těžké psychotické záchvaty. Oběti si často nevzpomínají na své vlastní rodiče a za rodiče považují vyšetřovatele, jež na experiment dohlížejí.

Podle některých odborníků jsou tyto experimenty testovány především jako metoda výslechu odolných nepřátelských agentů. Jenže ani agenti ve stavu, v němž se ocitací pacienti doktora Camerona, nejsou nikterak užiteční. Jaká další zvěrstva mohly tajné služby na lidech pod záminkou výzkumu páchat?