Skupina dobrodruhů v doprovodu několika domorodých nosičů a pomocníků si s obtížemi prosekává cestu hustým porostem poblíž afrického jezera Malawi.

Britský misionář Arthur John Simes si otírá pot z čela a krátce se napije ze své čutory, aby mohl dál pokračovat v cestě. V tom se ale odehraje něco, na co nezapomene do konce života.

Z temného porostu se ke skupině rychle blíží několik obrovských přes metr velkých pavouků. Ozvou se výstřely a někdo bolestí vykřikne. Boj o holý život je nakonec krátký a pavouci záhy zase rychle mizí v temnotě.

O tomto svém zážitku se misionář později zmíní v civilizaci a jeho příběh se nakonec dostane i na stránky novin. Většina z těch badatelů, kteří se o všem doslechnou, to však okamžitě označí za absurdní výmysl.

Ostatně dodnes neexistují žádné pádné důkazy o existenci tak velkých pavouků. Jenže pochybnosti přece jen hlodají. Co když Arthur John Simes při svém vyprávění přeháněl jenom trochu?

V HLOUBI PRALESŮ?

Obří pavouci jsou odedávna oblíbeným tématem spisovatelů či režisérů. Zkazky z některých zemí však naznačují, že za vším je víc než jen populární téma. Asi nejslavnějším zástupcem obřích pavouků ve světě kryptozoologie je děsivý africký Jba Fofi.

Po jeho stopách se v minulých desetiletích vydává především britský kryptozoolog William Gibbons (*1958). Ten v africké divočině původně pátrá po úplně jiném kryptidovi.

Během expedice si však vyslechne svědectví domorodců o pavoukovi větším než je průměrné štěně. Nakonec si Gibbons uvědomí, že se jednotlivé výpovědi vzácně shodují.

„Popisují pavouka, který je obvykle hnědý s fialovou značkou na břiše,“ uvádí Gibbons s tím, že jde o tvory extrémně jedovaté a nebezpečné, i když se většinou živí drobnými pralesními zvířaty.

Opravdu v Africe tito pavouci zabili už obrovské množství lidí, jak Gibbonsovi tvrdili mnohé kmeny z nejrůznějších míst po celé střední a jižní Africe?

OD AFRIKY PO JAPONSKO

Příběhy o obřích a velmi nebezpečných pavoucích najdeme i na řadě dalších míst. Svědectví o takových tvorech přichází kupříkladu z území ostrovní Papui Nové Guineji. S jedním takovým monstrem se tu potká americký voják během druhé světové války.

„Byla to skutečná hrůza. Pavouk byl zbarvený černě, nohy silné a chlupaté. Netřeba říkat, že odtamtud velmi opatrně vycouval,“ popisují zážitek onoho vojáka australští kryptozoologové Peter a Debbie Hynesovi.

Velmi časté jsou historky o těchto obřích monstrech také v jihoamerických zemích. Především domorodci žijící na území Venezuely a Kolumbie tvrdí, že dříve obří pavouci velmi často zabíjeli a mnozí dokonce přísahají, že nějaké na vlastní oči spatřili.

A podobně je tomu i v dalších zemích: Třeba v Japonsku, kde mají svou vlastní verzi mýtického obřího pavouka, nebo ve Vietnamu, kde měli tito tvorové vyděsit v 60. letech minulého století jednotku amerických vojáků.

Navzdory všem těmto svědectvím však ani dnes nemáme přesvědčivé důkazy, které by existenci obřích pavouků potvrdily. Nemůže v tomto případě hrát nakonec roli hlavně lidská fantazie a přirozený strach z tohoto živočišného druhu?