Starověká rostlina kdysi známá jako silfión se objevuje v mnoha textech ze starého Říma, Řecka a Egypta a pro své mimořádné účinky je označována za zázračnou.

Vědci měli donedávna za to, že rostlina je již nenávratně ztracena, měla totiž vyhynout před 2000 lety. Nyní ale vychází najevo, že silfión možná stále existuje!

V dávných textech kdysi mocných říší se opakovaně objevuje vysoce ceněná, žlutě kvetoucí rostlina silfión. Je to prý všelék, který pomáhá nejen v boji proti nejrůznějším neduhům, ale slouží také jako afrodiziakum, či dokonce jako antikoncepční prostředek.

Využívá se také jako koření do jídla či k přípravě parfémů. Kdysi rostla především ve starověkém městě Kyréna na území dnešní Libye a rychle se stala nejžádanějším obchodním artiklem města. Konzumovala ji většina starověkých středomořských kultur.

Mezi nimi byla považována za natolik cennou, že se její vyobrazení objevovala i na kyrénských městských mincích.

Nakonec však rostlina, stejně jako všechno, co se z přírody odebírá v nadměrném množství, vymizela, přičemž poslední zásoby údajně spotřeboval sám římský císař Nero (37–68) před asi 2000 lety. Skutečně tento starověký přírodní zázrak zmizel v nenávratnu?

Vědci nyní přicházejí s tvrzením, že se jim vyhynulou rostlinu podařilo znovu najít!

Roste silfión v Turecku?

Pokud jsou takřka oslavné texty ze starého Říma, Řecka a Egypta alespoň z poloviny pravdivé, pak má silfión modernímu zdravotnictví stále co nabídnout. Není proto divu, že historikové i botanici po rostlině pátrají již stovky let.

Veškeré jejich snahy ale selhávají a vědci se nakonec musejí smířit s myšlenkou, že veškeré zásoby silfiónu byly již skutečně vyčerpány.

Nedávno se však ozval výzkumný pracovník Istanbulské univerzity s tvrzením, že se mu podařil při pátrání po rostlině nečekaný průlom.

Silfión prý znovu objevil vysoko v tureckých horách, tedy stovky kilometrů od jejího přirozeného výskytu ve starověku, kde ji badatelé měli celou dobu přímo před nosem. Jde skutečně o tutéž rostlinu?

Šance jsou silné

Osmašedesátiletý profesor Mahmut Miski, který se specializuje na farmakognozii, tedy studium léků vyráběných z přírodních zdrojů, zkoumá tuto rostlinu již desítky let.

Teprve po důkladném prozkoumání rostliny s latinským názvem Ferula drudeana, kvetoucí na hoře Hasan v Anatolii, si vědec uvědomí, kolik toho má tento poměrně dobře známý rostlinný druh s legendárním silfiónem podobného.

Při analýze vzorků rostliny Miski například zjistil, že obsahuje protirakovinné sloučeniny, má také protizánětlivé vlastnosti a další vlastnosti připisované starověké zázračné rostlině.

„Stejné chemické látky najdete v rozmarýnu, puškvorci obecném, artyčoku, šalvěji a galbanu – další rostlině rodu Ferula. Je to, jako byste spojili půl tuctu důležitých léčivých rostlin v jeden druh,“ líčí svůj objev profesor Miski.

Ferula drudeana je druh ločidla, který je nyní stejně vzácný, jako byl kdysi silfión. Roste totiž pouze na třech známých místech v Turecku, z nichž každé má dlouhou historii.

Důkazy navíc naznačují, že tyto lokace odpovídají místům, kde se kdysi usadili staří Řekové. Byla zázračná rostlina starověku opět nalezena?

Magická mandragora

Mandragora lékařská je bezesporu nejznámější a také nejdůležitější rostlinou čarodějných herbářů. Roste především v jihovýchodní Evropě a na Blízkém východě a podle pověstí je neobyčejně mocná.

Přináší úlevu při celé řadě potíží a údajně dokáže ochránit i před samotnou smrtí! O jejích blahodárných účincích se přesvědčil také antický lékař Hippokrates (460–370 př. n. l.), který odvar z mandragory podával nemocným.

Získat magický kořen mandragory však není vůbec snadné. Podle legendy jej totiž střeží sám ďábel, proto je rostlina také známá jako ďáblova panenka či Satanovo jablíčko. Po vytažení kořenu mandragory ze země má rostlina spustit nelidský křik.

Vědci pro tuto pověst mají překvapivě jednoduché vysvětlení. Rostlina prý obsahuje látky, které mohou vyvolat halucinace. Onen křik tedy mohl znít pouze v hlavě toho, kdo mandragoru ze země vytahoval.