Je 8. srpna roku 1978. Slunce už zapadlo, ale na letišti poblíž Plzně nedaleko hranic s Německem stále probíhá obvyklý vojenský výcvik, kterého se účastní také letci se svými stroji. Obsluha radaru krátce po 21. hodině spatří neznámý objekt.

Pohybuje se v trase odletů a příletů, takže mu zprvu nikdo nevěnuje přílišnou pozornost. Odpovědný důstojník se obrací na nadřízené velitelství, aby ho identifikovalo, jenže tam o něm nemají ani tušení.

Žádný cíl by se tam v onu dobu pohybovat neměl a nezachytily jej ani velké radiolokátory. Že by šlo jen o přelud? To lze s určitostí vyloučit. Objekt totiž zaznamenaly dva letištní radary. Může jít o utajenou součást cvičení?

„Posádka jednoho letadla – dvoumístného cvičného delfína – najednou neznámý objekt zahlédla a pronásleduje ho,“ popisuje začátek „honičky“ český publicista Karel Pacner. „Jakmile se dostává letoun na jeho úroveň, neznámý objekt se k němu připojuje.

Radarová obrazovka ukazuje, že spolu letí jakoby ve dvojici.“ V tento okamžik by měl být cíl pro pilota letounu viditelný. „Vidíš vpravo?“ táže se řídicí věž. „Ne, nic nevidím,“ zní odpověď pilota.

Magnetofonové pásky slovo od slova zachytí průběh celého podivného pronásledování. Ze záznamu je dále patrné, že se neznámý cíl na radaru po chvíli rozdvojil! Řídicí věž proto cvičný letoun navádí na oba body. Jenže neúspěšně.

Zdá se, jako by si objekt s piloty pohrával a rozhodně nemá v plánu nechat se spatřit. Pilot se strojem vystoupá nad mraky, které jsou onoho dne ve výšce asi 700 metrů. „Najednou oba letce něco ozářilo. Červená raketa! Ale odkud?!

Nikde se nic neděje,“ píše Pacner. Kdo, nebo co si to s proudovým letounem Aero L-29 Delfín zahrává?

Světla velkého trojúhelníku

V následujících okamžicích startuje z letiště druhý delfín, který je s navázáním vizuálního kontaktu úspěšnější. Posádka zahlédne žluté až oranžové světlo. „Světlo by mohlo být na kopci vpravo, severovýchodně od města,“ informuje pilot důstojníky.

Když ho spatří znovu, je už daleko od nich. Všichni zúčastnění začínají být nevyzpytatelným chováním cíle zmateni. Chvíli stojí na místě a vzápětí se pohybuje rychlostí až 450 km/h. Po krátkém pátrání pilot objekt spatří znovu.

„Letí souběžně s námi nějaké světlo. Jsou vidět dvě nebo tři světla,“ hlásí do vysílačky. Později se jim objekt ukáže v plné kráse. „Cíl je přesně pod námi, asi ve 400 metrech. A má to živé osvětlení, jako kdyby jich letělo šest ve formaci.

Jsou vidět tři světla a za nimi další tři světla a za nimi jedno světlo další,“ popisuje posádka delfína.

Žlutá a červená světla jsou seřazena ve tvaru ohromného písmene V, což je jedna z nejčastějších podob UFO. Stejné velké trojúhelníky pozorují například tisíce lidí nad Belgií v letech 1989–1990. Co jsou zač?

Obrátí se k vojákům

V okamžiku, kdy se vojenský letoun začíná přibližovat objektu, ten změní světla směr letu a řítí se přímo na něj. Když se pak dostává nad osvětlenou vesnici, pilot si uvědomí, že ji svou šířkou celou zakrývá. Pak delfín dostává příkaz k návratu na letiště.

Na ústup se dává i neznámý objekt a po chvíli zmizí z letištních radarů. „Bylo to šest světel pohromadě – tři a tři. Když formace zatáčela, světla se intenzívně rozsvítila a jako by šla proti nám.

Vzdálenosti mezi nimi byly naprosto stejné, jako kdyby to byl jeden cíl,“ popisuje později pilot delfína. Letci, kteří se s obrovským objektem poblíž Plzně střetli, patří mezi zkušené osoby s mnohaletou praxí. Žádný z nich však něco podobného nikdy nespatřil.

Tento případ později vyšetřuje zkušený letec a inspektor z ministerstva národní obrany plukovník Ing. Josef Pavlík, který podpoří důvěryhodnost svědků, ale sám pozorování nedokáže nijak vysvětlit.