Na řadě míst dnešních zámků stávala kdysi jen skromná tvrz, ale jak se nároky šlechty měnily, začala přestavba na pohodlnější zámky. To je případ i zámku ve Slezsku, konkrétně v městě Hlučíně. Ještě v roce 1439 je zde vzpomínána tvrz, ale za necelých 60 let se již mluví o zámku.
Vystřídala se zde řada majitelů, kteří samozřejmě kromě zámku vlastnili i místní panství kolem Hlučína.
Jan z Wrbna byl císařským radou a vrchním důstojníkem opavského knížectví. Druhé manželství uzavřel s Margaretou z Kravař. Měl s ní syna Václava, za kterého se Hlučín, po velkém požáru, dočkal především architektonického rozkvětu.
PODIVNÁ SMRT HRABĚNKY
Když Václav zemřel, byl pochován ve farním kostele v Hlučíně. A později vedle něho do stejné hrobky v kostele uložili i jeho ženu Markétu. Ta zemřela 31. května 1625. Pro svoji veselou povahu a dobrotu byla obyvateli přezdívána matkou chudých.
A právě tehdy se odehrál podivný příběh související právě s Markétou. Pár dní po jejím pohřbu sloužil kněz mši u oltáře, který se nacházel přímo u vchodu do hrobky. Ta byla uzavřena pevnými dubovými dveřmi.
Ale přesto se náhle nedalo přeslechnout jakési velmi podivné zvuky a třískání. Poděšení ministranti hned utekli, a tak kněz sám dokončil mši. Ovšem hned po ní běžel na zámek, aby hraběti oznámil tuto příhodu.
Okamžitě se vydali oba do kostela, kde odemkli hrobku. To, co spatřili, jim vyrazilo dech a chtěli se dát také na útěk. Na otevřené rakvi prý seděla Markéta. Ale nešlo o jejího ducha. Když viděla zděšení svých zachránců, volala na ně, aby se nebáli: „nejsem mrtvá, ale živá“. Jen je úpěnlivě prosila, aby jí dali napít vody, že je úplně vyprahlá.
PROMĚNA POVAHY
Když ji poté odvezli zpátky na zámek, Markéta již nebyla prý onou „Matkou chudých“. Její povaha se změnila. Z ženy dříve plné života se poté stala zádumčivou, jen přežívající osobou. Často i zalitovala, že raději měla zůstat mrtvou.
Po několika létech pak zemřela doopravdy. Děsivý zážitek nadobro změnil Markétě konec života.
Její potomek Josef Franz z Wrbna chtěl mít celou záležitost ověřenou. Čtyři svědci mu údajně pod přísahou dosvědčili, že přímo od hraběte na vlastní uši slyšeli, že Markéta v hrobce ležela pochována celých 11 dní, poté záhadně náhle obživla.
Což o to, ve světě se stala řada případů, kdy údajně mrtví před svým pohřbem ožili. Zvláště v dobách moru a podobných kalamit, kdy na podrobnější a pečlivé ohledání není ani čas, ani podmínky. Ale tak dlouhá doba (vezmeme-li v úvahu i přípravy na pohřeb a jeho konání), se jeví v případě zdánlivé smrti jako děsivá.
A kde se poté vzala v hraběnce ještě síla k rozbití víka vlastní rakve a komunikace s živými?
