Chropyně je město ve Zlínském kraji, nedaleko Kroměříže. Kolem roku 1261 tehdejší osadu, patřící cisteriánskému klášteru ve Vizovicích, si pronajal rod Ludaniců.
Největšího rozkvětu se tehdy Chropyni dostalo za vlády Václava Ludanice. Protože byl moravským zemským hejtmanem, nechal v roce 1535 osadu povýšit na městečko. Tím se jí dostalo i řady privilegií. Zřídl také 14 rybníků, pivovar, mlýn, pilu a školu, tedy vše, co k městečku patří.
Jeho nástupcem byl jeden ze tří bratrů jménem Chropin. Byl rovněž zvolen zemským hejtmanem a Chropyň vedl moudře a spravedlivě. Ale postupně mu sláva a úspěchy stouply do hlavy a začal pořádat nákladné hostiny a plesy pro řadu hostů.
To ovšem vyžadovalo hodně peněz, což vedlo ke zvyšování daní a postupnému úpadku celého panství.
Jeho ženě, která čekala dítě, se toto manželovo počínání nelíbilo a vyčítala mu to. Ten ji proto jednoho dne nechal vyhnat ze zámku. Skončila v poli s ječmenem, kde také porodila. Tam ji také našly místní ženy, které oba vzali do vsi.
Podle místa narození, v ječném poli, nazvali chlapce Ječmínek. Když se to Chropině dozvěděl, nechal ozbrojenci oba vyhnat daleko ze svého panství.
Když si po čase uvědomil svoji strašnou chybu, bylo již pozdě a ženu ani synka již nenašel. Obrátil se o radu k starému poustevníkovi. Ten mu údajně řekl: „Věz, že až bude zemi moravské nejhůře, Ječmínek přijde s mocí velikou a pomůže lidu svému.
Ty jdi a kaj se!“
Když ztratil naději, že by svého syna nalezl, markrabě často upadal do tesklivé nálady v jídelním sále. Nakonec se ve svém žalu vrhl do studně.
Ale Ječmínek prý nemusí být daleko a občas se na zámek vrací a to do vyřezávaného stolu v jídelně. Traduje se, že pokud někdo spravedlivý o půlnoci na stůl zaťuká, tak se mu ozve.
Ale duch Ječmínka mohl jak v minulosti tak i současnosti již Chropyni několikrát ochránit. Například v posledních dnech 2. světové války, nebo při velké povodni v roce 1997 či rozsáhlém požáru v průmyslové zóně v roce 2011.
Proto jsou obyvatelé Chropyně na svého Ječmínka hrdi a věří, že pokud by bylo nejhůře, že podle věštby poustevníka pomůže nejen jim, ale celé moravské zemi. A tak pro případy, kdy se na zámek vrací, je prý v Ječmínkově sále pro něho prostřeno.
