Ještě nedávno trvaly letní prázdniny celou věčnost. Dnes se otočíme a zjistíme, že je zase leden, pak Velikonoce, prázdniny a najednou Vánoce. Hodiny přitom tikají pořád stejně. Proč tedy máme pocit, že s přibývajícími roky život zrychluje?

Vědci upozorňují, že nejde o jednoduchý zákon stárnutí. Do hry vstupuje paměť, pozornost, množství nových zážitků i způsob, jakým se na vlastní minulost díváme.

Vzpomeneme si na první den ve škole, první výlet bez rodičů, první dovolenou, první jízdu na kole nebo chvíli, kdy poprvé ochutnáme něco úplně nového. Dětství je doslova přeplněné novými zkušenostmi.

Mozek je musí zpracovat a uložit, takže období zpětně působí bohatě a dlouze. V dospělosti se naopak část života začne opakovat. Stejná cesta do práce, nákupy, domácí povinnosti, známá místa a podobný rytmus týdne vytvářejí méně výrazných „záchytných bodů“.

Právě množství nových a zapamatovatelných událostí patří mezi hlavní vysvětlení, která psychologové zkoumají. Zajímavé přitom je, že čas během události a čas při zpětném vzpomínání nejsou totéž.

Výzkum rozlišuje takzvané prospektivní vnímání, kdy sledujeme čas právě teď, a retrospektivní, kdy odhadujeme, jak dlouhé nám připadá určité období zpětně. Paměť přitom hraje v druhém případě zásadní roli.

Rutina čas zabalí do menšího balíčku

Představme si dva týdny. Během prvního každý den navštívíme jiné místo, učíme se něco nového a potkáváme nové lidi. Druhý týden strávíme stejně jako většinu ostatních týdnů.

Když oba týdny skončí, první nám pravděpodobně připadá zpětně delší, protože v paměti zanechává mnohem více odlišných událostí. Právě proto může dovolená během samotného pobytu utíkat závratnou rychlostí, ale po návratu se v našich vzpomínkách roztáhne.

Výzkum přitom ukazuje, že rozdíl mezi věkovými skupinami není tak jednoduchý, jak se často tvrdí. Studie 1865 lidí ve věku 16 až 80 let například zjistila, že lidé napříč věkem často říkají, že čas plyne rychle.

Výraznější věkový rozdíl se objevuje především při hodnocení delších období, například posledních deseti let.

Rok je pro dítě obrovský kus života

Existuje ještě jeden elegantní pohled. Jeden rok je pro desetileté dítě desetina jeho dosavadního života. Pro padesátiletého člověka je to už jen jedna padesátina. Stejné období tak může subjektivně působit jako stále menší výsek celého životního příběhu.

Tato poměrová teorie je známá už dlouho, ale vědci ji nepovažují za jediné vysvětlení. Co je na tom všem nejzajímavější? Pocit, že život zrychluje, není přesně změřený univerzální zákon.

Výzkumy nacházejí spíše malé až střední rozdíly a výsledky se mezi studiemi liší.

Novější výzkum z roku 2026 navíc naznačuje, že u starších lidí může s rychlejším vnímáním uplynulých let souviset především schopnost vytvářet nové vzpomínky, nikoli jednoduše jejich menší počet. Možná tedy čas neutíká rychleji.

Jen náš mozek postupně dostává méně důvodů, aby si všiml každého jeho kroku. Právě proto mohou být nové zážitky, učení, výlety nebo obyčejná změna zaběhnuté rutiny nejen příjemné, ale také způsob, jak svůj život v paměti znovu trochu „roztáhnout“.